A začala jsem panikařit. Strašně se totiž bojím, že vypadnu ze statistik. A můj život se změní v horor. Nebudou se mnou počítat hasiči ve svých krizových scénářích, záchranáři na mě zapomenou při evakuaci, úředníci u mého domu nepostaví penzion pro seniory, ale školku, možní zaměstnavatelé se usídlí o kus dál a vlaky budou narvané k prasknutí, protože dopravce nebude vědět, že i já chci cestovat.

Běžela jsem tedy na poštu. V řadě, která se kroutila jako had, jsem se uklidnila. Nejsem v tom sama. Komisařů totiž putuje Českem jen něco málo přes jedenáct tisíc, tedy o třicet tisíc méně než před deseti lety. A co jsem se ještě ve frontě dozvěděla? Že nemusím panikařit. Sečíst se můžu i dodatečně. A to do 19. dubna. Buď na poště, nebo obecním úřadě.