Četl jsem dopředu, četl jsem všechno. Knížky jsem přímo hltal, a když jsem třeba na Vánoce nedostal pod stromeček knihu, cítil jsem se být ošizen. Dokonce taťka, když mi za trest dával domácí vězení, časem zjistil, že se míjí účinkem. Neškemral jsem totiž, abych mohl ven mezi ostatní děti. Se slastným úsměvem jsem hltal řádky knih a časopisů a o hře s vrstevníky jsem nechtěl ani slyšet. Dodnes se řadím k takzvaným požíračům knih a běda té, která mě zaujme. Nespím, nejím, prostě čtu…