Jsem samozřejmě pro chránění stromů. Ne jenom kvůli jim samotným, ale kvůli lidské paměti. Jiné to ale je, když památná lípa roste uprostřed dědiny. Pokud je zdravá a košatá, je fajn si sednout do jejího stínu a poslouchat šumění listí a bzukotu včel. Jakmile ale strom umírá, měl by se odstranit. Raději budu na památný strom vzpomínat se zasněným pohledem, než se vztekem na ouřadu, který zakázal jeho skácení. Když takový strom padne, je mu totiž jedno kam a na koho.

Související článek:

Památný strom = problém