Prostě někde, kde by byl přes den chládek pod stromy na posezení s přáteli a navečer malé molo pro osamělého rybáře. Prostě taková letní pohoda jak vystřižená z povídek Oty Pavla. Myslím, že téměř o takovém místu vím. Když se nad ránem probouzím, vidím ten kus vodní hladiny a starou vrbu zcela jasně. Slyším žblunknutí kapra na hladině a cítím vůni vody. Pak mě ale budík vrhne do reality. Vím, že zase pojedu k moři, kde nikomu nerozumím ani slovo a pivo, že tam bude teplé a bez chuti…