Jak se máte?

Tak zatím mě neopouští zdraví a to je asi to podstatné. Pořád učím a to mě těší.

Čemu jste se věnovala před Vánocemi?

To je pro muzikanta ta největší práce. S orchestrem nás čeká Rybovka v kostele svaté Trojice. Všechno se musí připravit organizačně i muzikantsky. Takže je co dělat.

Jaké máte dojmy z nedávného ocenění?

Samozřejmě jsem měla velikou radost. Je mi ctí, že jsem takové vyznamenání dostala. Ocenění člověka přivede k tomu, že se musí zastavit a zamyslet. Jsem zvyklá pořád pracovat od rána do večera, ale protože mám muziku ráda, tak mi to nedělá žádný problém. Mám spoustu muzikantských aktivit, které mě provázejí celý život a věřím, že to tak ještě chvilku vydrží. Když jsem se dozvěděla, že ocenění dostanu, tak jsem se zamýšlela nad tím, co se v životě událo, kam se co posunulo a co se změnilo. Většinou myslím pořád dopředu, protože se na člověka pořád valí spoustu práce, která je ale krásná, takže si určitě nechci stýskat.

Jak hodnotíte uplynulý rok?

Loni se uskutečnil Mezinárodní festival cimbálu a to si myslím, že je vždy veliká věc. Součástí tohoto festivalu jsou soutěže, na které se musí studenti velice poctivě připravovat. Ale má to za smysl to, že mají před sebou cíl, a tak mají proč pracovat. Setkávají se se spoustou dalších muzikantů a to je dobře, protože člověk musí mít vždycky jakýsi vzor a musí mít něco, o co se může opřít. Bylo to krásné, myslím si, že se festival vydařil.

Kromě toho jsme byli v Banské Bystrici na kongresu, kde jsme se s asociací (Cimbálová asociace České republiky pozn. redakce) prezentovali. Setkali jsme se s cimbalisty z celého světa. To je pro nás takovým zdrojem, abychom věděli, co se kde ve světě děje, a tak mohli na další ročník festivalu k nám pozvat to nejkvalitnější. Připravovali jsme se také na soutěže základních uměleckých škol, které se uskuteční letos. Je to dlouhodobá práce, která se, myslím si, daří. Děti, když před sebou něco mají, tak prostě rostou.

Co dalšího vás čeká v roce 2018?

Soutěže základních uměleckých škol jsou velké věci. Konají se jednou za tři roky. Na konzervatoři budeme mít letos absolventku, která bude absolvovat zajímavým koncertem. Na to se těším osobně. Samozřejmě mě také těší dlouhodobá spolupráce s Jasenkou ve Vsetíně, ve které hraju už desítky let.

Často a ráda mluvíte o svých studentech a absolventech. Dokážete odhadnout, kolik jste jich vychovala?

To jsem nikdy nepočítala, tak, jako nepočítám struny na cimbálu. Ale za těch padesát let se myslím počet cimbalistů rozrostl pěkně. Dneska nemám nouzi, abych do cimbálovky sehnala muzikanta. Ale že by rostli jako houby po dešti, to zase ne. Dneska už je ale ta hudební výchova jiná, než byla kdysi. My jsme třeba začínali až na konzervatoři, dneska už děti začínají úplně odmalička. Projdou základní uměleckou školou a pak třeba pokračují na konzervatoři, někteří na akademii. Někteří i na akademii v Budapešti. Tam máme už několik absolventů i studentů, z čehož mám radost. Tradice hry na cimbál je tam obrovská a hudební školství tam bylo a je na vysoké úrovni.

Co jiného kromě hudby jste v roce 2017 stihla?

Jsem cestovatel. Snažím se, abych každý rok někam vyjela a něco nového poznala. Muzikant potřebuje poznávat, protože své nové prožitky pak v muzice zúročuje. Mám také ráda pohyb, který spolu s přírodou doporučuju také dětem.

O prázdninách jsem cestovala Střední Amerikou s batohem na zádech. Takže jsem si přírody užila. Viděla jsem to, co normálně nemám možnost poznat. Ať už jsou to vulkány, pralesy, nebo exotičtí ptáci a další zvířata. Navíc mám děti ve světě, takže letos o prázdninách se chystám za dcerou do Chicaga. Těším se, že si užiju vnuky.

Dáváte si do nového roku nějaká předsevzetí?

Chci zůstat v obraze. Cestuji opravdu často, a to nejen za přírodou. Jezdím taky na koncerty, kde se hrají současné skladby, už jen proto, aby člověk věděl. Cimbál a vůbec všechny nástroje do sebe absorbují současnost, která se pak v muzice odráží. Já mám ráda současnou muziku, pro ni je cimbál jak stvořený, protože má v sobě různé dynamické a barevné možnosti. Byla bych ráda, aby nám vznikaly nové skladby a taky se o to budu nadále snažit. Na moderních skladbách se studenty dělám, vznikají nám přímo pod rukama a na tělo.

Co byste čtenářům Deníku popřála do nového roku?

Aby byli plní aktivity, protože ta je hrozně důležitá k tomu, aby byl člověk šťastný. A hlavně zdraví, protože to je to nejdůležitější.