Nejvěčí sranda byla v kapele ze vsetínskýma cigánskýma muzigantama. Alespoň tak mě to pravíl můj bratranec Dan, kerý s nima chvílu hrál. Gdyž bylo po přídavkoch, tož zkúšali každý deň! Před Vánocama ale jak dyž utne a zkúšky nebyly až třeba do poloviny února.
„Proč nezkúšáme?" ptali sa jich hudebníci většinové populace, nervozní, protože bylo před jakýmsi koncertem. Vymlúvali sa na všecko možné, na nedostatek času, na roby, dokonca aj na moc práce. No, nakonec z nich vypadlo. „Chtěli sme udělat děckám pěkné Vánoce, tož sme nástrojedali do zastavárny…Ale nebojte sa! Do koncertu ich vyplatíme. Má přijít podpóra," slibovali.
Jedenkrát sa bratranec ptá kapelníka.„Ty Mariáne, proč vlastně nechodíš do práce? Šak šikovný si,obrychtovaný, prácu by sis našel." „Tóž já bych aj rád, ale moja žena je tak žárlivá, že mňa ani do roboty pustit nechce," zněla odpověď.
Indy zas přišla řeč, jak sa vlastně Marián dostal do vězení. „Ále, pučíl sem si od jedného podnikatela ze Zlína peníze a autó," vysvětluje. „No, počkaj, počkaj. Za to jsi přeca nemohl dostať sedm let na tvrdo,"míní Dan. „Víš Dané, já sem měél v ruce devítku, pistól," přiznává pokorně Marián.
Autor: Míra Urubčiňák