Takové obrazy se nacházejí asi v každém zámku, muzeu či galerii (většinou čekají v šeru depozitáře na své objevení). Jak ale určit portrét, když zobrazený je již několik staletí po smrti a původ obrazu není znám? Odpověď je jednoduchá: těžko.

Podle celkového charakteru malby a toho, co je na ní zobrazeno (šaty, šperky, pozadí) si nejprve vymezíme období, ve kterém dílo mohlo vzniknout. Potom se zaměříme na oblast, ze které malíř asi pochází – u starších maleb lze rozpoznat, jestli se obrací spíše k italskému nebo třeba středoevropskému prostředí. U kvalitních děl nám pomůže rozbor malířského rukopisu – po porovnání s jinými malbami se okruh „pachatelů" postupně úží (je to vskutku detektivní práce). Někdy však vědomosti, zkušenosti a možnosti znalce k uspokojivému výsledku nestačí… Co pomůže teď? Třeba náhoda, jako v našem případě: při zpracovávání sbírky porcelánu jsem se zabývala i porcelánkou ve Vídni, která se proslavila za vedení Konráda Sörgela ze Sorgenthalu (+1805). Když jsem pátrala po materiálu, který by přiblížil dobu jeho působení, narazila jsem na krásný portrét dívky, oděné v duchu francouzského romantismu. Odkud je mi jenom povědomá? To je přece malba z lešenského zámku! A krásná žena na ní je Eleonora, rozená hraběnka von Seeau (před 1780-1810), jak se dozvídám z údajů vídeňské galerie, která obraz nabízí k prodeji. Eleonora se v roce 1796 provdala za barona von Sorgenthal. Obraz rok po svatbě namaloval slavný vídeňský portrétista italského původu Josef Grassi (kolem 1758-1838). Jeho bratr Anton byl vedoucím výtvarníkem Sorgenhtalovy porcelánky.

Grassiho originál je stále k mání (jeho cena se pohybuje mezi 25 000 – 50 000 EUR). Ale pokud se spokojíte s pohledem na jeho věrnou kopii, navštivte zámek v Lešné u Valašského Meziříčí. Tento týden tam Eleonoře von Sorgenthal budou dělat společnost krásné květy kamélií.

Autor: Kamila Valoušková, historik umění MRV