Narodil se v Komárně, okres Kroměříž a letos v srpnu oslavil devadesátku. Dlouholetý varhaník v Kelči je stále vitální, což dokládá i sobotní koncert v kostele sv. Petra a Pavla, na kterém zahraje i zazpívá čtyři skladby. „Zahraju dvě skladby a další dvě zazpívám za doprovodu mého žáka Josefa Sehnala. Je to jeden z mých sto čtyřiceti žáků a šesti varhaníků, které jsem za svůj život vychoval,“ vypočítal stále aktivní varhaník úctyhodnou řádku těch, kterým za celý život předal své zkušenosti.

Bohumilu Zábranskému učarovala hudba už v dětství. „Nejdříve jsem zpíval a na varhany hraju od svých třinácti let. Hudbu jsem studoval na Ústavu hudby a zpěvu v Ostravě a později na lidové konzervatoři,“ vzpomíná Zábranský.

Při studiu na varhany už denně hrával za byt a stravu. „Bylo to v salesiánském ústavu Don Bosko v Ostravě. Takže už šedesát sedm roků denně oslavuju Boha písněmi a žalmy při každodenní mši svaté,“ počítá čiperný varhaník, který to ale jako učitel a hráč neměl jednoduché.

„Nastoupil jsem po vojně v jedenapadesátém jako varhaník do Kelče. Ale tehdejší úřady neuznávaly takové zaměstnání za hlavní, musel jsem pracovat jako dělník. Nejdříve jsem šil matrace v Kelči. Pak provozovnu zavřeli a jezdil jsem jedenáct roků do nábytkářského družstva do Valmezu. Tam jsem dělal i topiče. Vždycky jen odpolední a noční směny, abych mohl ráno hrávat v kostele na mších, na svatbách i při pohřbech,“ vzpomíná na nelehkou dobu Bohumil Zábranský.

Učit mohl až od roku 1969. „Přišel jsem na okres a řekl, že všichni moji spolužáci učí. Tak mi teda řekli, že budu učit harmoniky. Došel jsem domů a oznámil jsem: babičko, už nejsu kotelník, ale učitel hudby,“ říká se smíchem bývalý topič a hudebník.
Bohumil Zábranský učil hru na akeordeon, klavír, varhany, dechové nástroje i kytary. „Své žáky pořád potkávám a moc mě těší, že se ke mně znají. Jen mě trápí, že i když mám tři děti a jedenáct vnuků, nikdo nejde v mých stopách,“ posteskl si učitel, vychovatel a rodič, který se po tragickém úmrtí své první ženy znovu oženil do Opavy.

Tady hrával ve třech kostelích. Také hrál na harmoniku se třemi kapelami ve Všechovicích, Kladerubech a Kelči. Bohumil Zábranský je členem Unie českých pěveckých sborů. S chrámovým sborem v Kelči nacvičil celkem patnáct mší s orchestrem, včetně vánoční mše Jana Jakuba Ryby Hej mistře.

„Cvičili jsme také skladby mého učitele a předchůdce Jaroslava Očenáška. S dětským souborem jsme vystupovali na kulturních akcích v okolí Kelče i na okresních a krajských konferencích požárníků ve Vsetíně a Ostravě. Také jsem nacvičil a doprovázel zpěvy k osmi divadelním hrám,“ popisuje bohatou kariéru varhaník, ale také skladatel, který jednu ze svých písní s názvem Kelč klidná, staletá zazpívá na sobotním benefičním koncertu pro stacionář Anděl v Kelči.

Stále vitální hudebník prozradil, že muzika ho drží nad vodou. „Skoro sedmdesát roků varhanické činnosti se odrazilo na mém zdraví. Mám problémy s nohama i zubama. Ale jsem spokojený, když celý kostel zpívá. Podle hesla Kdo zbožně zpívá, dvojnásob se modlí,“ uzavírá hudebník s přesvědčením, že dokud mu zdraví dovolí, bude za černobílé klapky stále usedat.