Ve čtvrtek 30. srpna se představí v parku u zámku Kinských. Koncert začíná v 19.30 a proběhne v zastřešeném prostoru pódia tamního Amfiteátru, aby i diváci byli chráněni před vrtochy počasí.

Dá se říci, že Jonn Del Torro Richardson byl k hudební kariéře předurčen. Vyrůstal v muzikantském prostředí. Jeho babička a strýčkové z její strany se věnovali mexické hudbě mariachi. Jonn zpočátku hrával soul, rock i country a zkušenost z té průpravy dobře „prodal“ ve své pozdější kariéře sidemana věhlasných frotmanů.

V roce 2005 se už jako člen skupiny Blue Mercy Blues Band účastnil soutěže International Blues Challenge v Memphisu a získal Cenu Alberta Kinga pro nejnadějnějšího bluesového kytaristu soutěže.

„Vyhrajete-li nějakou cenu, je to velká pocta. Někdo ocení vaši práci. Vždy, když nějakou dostanu, jsem překvapený a v tom okamžiku to uznání pro mě hodně znamená. Ale na druhou stranu, není dobré na těch cenách stavět kariéru,“ říká skromně bluesman.

„Vždycky se jedná o ocenění toho, co bylo, mě však nejvíc zajímá, co dělám teď.“

V roce 2007 Jonn přestoupil do vyšší kategorie. Na albu Last of the Great Mississippi Delta Bluesmen: Live in Dallas, oceněném výroční cenou Grammy. doprovázel klavíristu a zpěváka, tenkrát už více než devadesátiletého Pinetopa Perkinse, k němuž obdivně vzhlížel i Mick Jagger.

„Poprvé jsem s Pinetopem spolupracoval jako kapelník a kytarista skupiny, se kterou zpívala také Diunna Greenleaf,“ vzpomíná Jonn.

„Staral jsem se o všechny technické záležitosti, měl toho plnou hlavu a soustředil se na výkony ostatních hudebníků víc, než sám na sebe. Pak přišel Pinetop, usedl ke klavíru, zahrál první tóny a já najednou měl před sebou všechnu tu hudbu, kterou mám hrát. Uvědomil jsem si, že musím důvěřovat svým spoluhráčům a soustředit se především na svůj vlastní výkon. A v tu chvíli se Pinetop ohlédl přes rameno, usmál se na mě a všechno bylo v pořádku. To byl náš první společný koncert, začátek naší splupráce,“ říká kytarista, který hrával také s řadou dalších legend, například se strunným multiinstrumentalistou, mimochodem vynikajícím hráčem na banjo, Otisem Taylorem, s Bobem Margolinem, Hubertem Sumlinem, harmonikářem Jamesem Cottonem, který zemřel v březnu 2017, a dalšími.

V roce 2011 Jonn nahrál s charismatickým králem bluesové mandolíny Richem DelGrossem společné album Slips On By, o dva roky později následovalo CD Drivin’ Me Wild s bluesovým a rock´n´rollovým kytaristou a zpěvákem Seanem Carneym. Své první sólové album Tengo Blues vydal až v roce 2015 a tvrdá škola koncertního i studiového sekundování skutečným mistrům se opět vyplatila. Obdržel za něj prestižní Blues Music Award v kategorii Nejlepší debut.

„Hodně se o to zasloužil Anson Funderburgh, který desku produkoval,“ vysvětluje hudebník.

„Sestavil pro mě vynikající kapelu. Wes Star je doslova legendární bubeník, Nathan Rowe, stylově všestranný basista, na mém albu hraje na kontrabas i baskytaru, a Nick Connoly, vyhledávaný hráč na klávesy, má obrovskou praxi a velké hudební znalosti,“ nešetří Jonn chválou svých spoluhráčů.

Významný podíl na zvuku nahrávek Jonnovy první sólovky má ovšem také dechová sekce Texas Horns. „Dechové nástroje mám rád a chtěl jsem je na desce mít, ale netušil jsem, že v celkovém vyznění alba budou hrát až tak důležitou roli,“ svěřuje se Jonn.

„Během natáčení jsme si říkali, kam by se ty dechy hodily, a nakonec je slyšíte v sedmi skladbách ze třinácti. Pocházím z Houstonu, z Texasu, a dechové nástroje ke zdejší hudební scéně neodmyslitelně patří,“ přibližuje Jonn zvuk nahrávek svého alba.
Jonn Del Toro Richardson 30. srpna ve Valašském Meziříčí odehraje první z pěti koncertů, které v Česku organizuje polská agentura Delta.

„Nemůžu se dočkat, až znovu přijedu k vám do Evropy a budu pro vás hrát. Nerad předvádím každý večer to samé. Mám spoustu skladeb, z kterých můžu vybírat a na koncertech budu hrát tak, aby se to líbilo publiku i mým spoluhráčům,“ slibuje americký bluesman.

AUTOR: Karel Prokeš