Poté, co se 31. října 1873 – po šesti měsících od zahájení světové výstavy – uzavřel za posledním návštěvníkem areál vídeňského výstaviště Prátru, provázely bilancování této velkolepé přehlídky soudobého průmyslu, umění aj. rozpaky a pocity rozčarování. V novinách Neues Wiener Tagtblatt byl otištěn článek s ponurým titulkem: „Nad hrobem světové výstavy", v němž se psalo: „O iluze chudší a o zkušenosti bohatší loučíme se dnes v dušičkovém čase s pohnutou dobou mámení a zklamání…".

Čím to, že výstava, která byla ve své době význačným velkorysým projektem, byla přes nadějná očekávání nakonec považovaná za „nešťastnou"? Mohla za to celá souhra neblahých okolností, které se v době jejího konání udály. Jednou z nich byl krach akcií na vídeňské burze, k němuž došlo záhy po otevření expozice. Ekonomická krize přivodila hořké vystřízlivění ze snu o ustavičném pokroku a hluboce otřásla s dosavadní hospodářskou prosperitou země. Dalším z faktorů, které měly vliv na nižší návštěvnost výstaviště bylo mimořádně deštivé léto a hrozba nákazy cholerou, která se rozšířila i do sídelního města mocnářství.

Přes všechny rány osudu se „tato mírová soutěž všech kulturních národů" stala symbolem vzrůstajícího sebevědomí města Vídně, které mělo ambici stát se světovou metropolí. Výstaviště v Prátru (s rozlohou 250 ha) se proměnilo v největší zábavní park na světě a navštívily ho takové osobnosti jako ruský car, perský šáh, německý císař Vilém I. aj.

Firma Gebrüder Thonet, která na Vsetínsku vlastnila dvě továrny na ohýbaný nábytek – v Halenkově (od 1868) a ve Vsetíně (od 1872), vystavila na Světové výstavě ve Vídni na 80 modelů. K výstavě připravila katalogový list (v šestijazyčné verzi) s velkosériově vyráběnými vzory č. 1–22. Mezi exponáty byla i unikátní tzv. demonstrační židle či set šroubovicového sedacího nábytku (obojí je dnes zastoupeno ve sbírce vsetínského muzea).

Autor: Olga Mehešová, MRV, Vsetín