Je třicet šest stupňů a jediné, co je ještě vřelejší než vzduch, je atmosféra před hlavním pódiem.

Po slavnostním vztyčení vlajky a za sborového zpěvu písně Starý dobrý western, kterou společně s pořadateli z kapely Gympleři zpívají i diváci, je festival zahájen. A hudební program začíná od podlahy – nastupuje nestárnoucí Saša Špruncová s opavskou Country S.R.O. Když pak podium opouští, je to za bouřlivých ovací publika, které oceňuje nejen její zvučný hlas a svěží výkon, ale potleskem reaguje také na sdělení, že je zpěvačka právě po operaci kyčelního kloubu.

Za fanoušky westernové hudby však přijela i s berlí. „Líbí se mi, že tu vystupují také kapely, o kterých se moc nemluví. Oni se tak nějak více snaží, jsou tu jakoby za odměnu a podávají super výkony,“ myslí si Nikola Vojtková z řad publika.

Hlavní stage totiž očekává jména méně známá i roky skloňovaná mezi nejslavnějšími. Ještě v pátek vystupují Poutníci a stovky lidí si s nimi nadšeně zpívají třeba Panenku. Posluchače pak večer dostávají do té nejlepší nálady vsetínští Gympleři, jejichž zásluhou je celý westernový festival na světě.

V sobotu odpoledne zahajuje hlavní program legenda folku a trampské písně, František Nedvěd a Tie Break.

„Ještě jsme na žádném festivalu nezačínali. Vždy jsme hráli až večer. To je tak krásné, když jste tu tak čerství a máte zájem o to, co děláme,“ vtipkuje František Nedvěd. A lidé mají o Františka i Vojtu Nedvědovi opravdu a bezesporu zájem.

Mačkají se k pódiu a zpívají s nimi každou sloku, každé slovíčko. „Chtěl jsem dát něco z dob Brontosaurů, ale teď vidím, že přichází skupina Brontosauři Revival – tak abyste neposlouchali dvakrát stejné písně,“ říká František a zdraví tak seskupení, které napodobuje jeho hudbu a právě se chystá do zákulisí… Ale Vojta ihned reaguje: „Neboj, říkali, že trochu promění repertoár. Budou dnes hrát AC/DC.“ Lidé se baví, tleskají a volají o další a další přídavek.

Festival slaví 20. let a je to znát. Jak na seznamu hudebních hostů, tak na zkušenosti organizátorů. Přestože je na místě více než dva tisíce lidí, vše klape.

Ve frontě na pivo se stojí jen pár minut a bramborové placky pořád ještě jsou. Na parketě se protáčejí jak profesionálové s ukázkami country tanců, tak návštěvníci, kteří specifický styl ovládají také. Jednou z nich je i Božena Černohousová.

„Je to moje dlouholetá vášeň. Scházíme se s kamarády každý týden a trénujeme párové country tance. Tady mě mile překvapila kapela Cop, máme je moc rádi.“ A co by vzkázala pořadatelům?

„Zaslechli jsme, že už nechtějí pokračovat dál. To by pro nás byla veliká smůla! Dělají to výborně, vždy je tu čisto a mají to perfektně zvládnuté,“ nešetří Božena Černohousová chválou.

Jediným zklamáním festivalu bylo, že nezahrála kapela Hop Trop, na niž se velice těšili všichni přítomní. Jaroslav Samson Lenk se pár hodin před vystoupením telefonicky omluvil, ze zdravotních důvodů nebyl schopen vystoupit.

Více než nadchli mladí kluci ze seskupení Nové struny. Váleli staré, mnohdy zapomenuté hity na banjo, kytaru, basu i trubku. U songu Jarka Mottla Hledám děvče na neděli, kterou měli kdysi v repertoáru i pánové z Duo Červánek, zazněl směrem k frontmanovi kapely z publika ženský hlas: „Ty jsi nový Elvis!“ Potrhat smíchy se pak mohli lidé u písní skupiny Lokálka, která notoricky známé country hity zpívá s vlastním, osobitým textem.

Publikum zvláště ocenilo píseň „Když si žíznivou ženskou vezme žíznivej chlap“. Perlou sobotního večera byla Naďa Urbánková, která se ve svých 79 letech nezalekla vlny veder a vystřihla nejen šlágry ze 70. let.

Festival si nenechalo ujít více než 2 500 lidí.

„Bohužel, kvůli zdravotním potížím nemohly vystoupit kapely Hop Trop a Karel Zich Revival Band. Všichni ostatní ale podali profesionální výkony. Jubilejní 20. ročník westernu se rozhodně vydařil,“ uvedla za pořádající vsetínskou kapelu Gympleři Petra Vaňková.

Hudební přehlídku zpestřila výstava pořadatelských triček a plakátů, které za 20 let festivalu vznikly. Předávalo se také ocenění Association For Main Scene Of Country Music, které si odnesl zpěvák a kytarista Petr Kocman.

Příjemným povzbuzením pro pořadatele byla kniha vzkazů, kterou pro ně připravili moderátoři festivalu.

„Řada krásných ohlasů z řad publika nás opravdu potěšila a utvrdila v tom, že by festival ještě neměl končit,“ netajila Petra Vaňková.

Také proto už nyní pořadatelé začínají přemýšlet nad dalším, v pořadí jedenadvacátým, ročníkem festivalu Starý dobrý western.

Nataša Budačová