Značnou kulturně historickou, národopisnou a také výtvarnou cenou disponuje ve fondu NDK soubor prací zachycujících zanikající křiváčkářství (24) – podomáckou výrobu kapesních nožů – „křiváků", rozšířenou do 30. let 20. století v evangelických obcích na Vsetínsku. Dokumentaci přímo v obcích s tradiční křiváčkářskou výrobou podnikl opakovaně mezi lety 1924–28 Jan Kobzáň v Ratiboři a Růžďce (19). Kolem roku 1926 jeho příkladu následoval i Karel Hofman v Růžďce (5).

S popisnou důsledností zaznamenali konkrétní místa výroby. Zvěčnili tváře starých výrobců, zpodobnili křiváčkáře při práci a zachytili fáze výrobního procesu. Zobrazili používané nástroje a nářadí v jejich přirozeném prostředí a účelném rozmístění, popř. je znázornili jako jednotliviny vytržené z kontextu původního prostředí, ale obohacené o rozpracované technické detaily, popř. doplněné o lidovou terminologii a údaj o majiteli. Oběma malířům se tak podařilo v cyklu Křiváčkáři podat a uchovat autentickou informaci zakotvenou v čase a místě: rozsah cyklu a motivů i faktografická přesnost umožňuje přiřadit konkrétního křiváčkáře k místu, kde působil, a k nástrojům, které používal.

Jan Kobzáň i Karel Hofman, oba tehdy dvacetiletí výtvarníci – skvělí figuralisté, se výtvarně vzdělávali na pražské AVU a kresebná dokumentace pro ně byla vítaným zdrojem přivýdělku. Většina kreseb s křiváčkářskou tematikou ve fondu NDK pochází ze soukromé sbírky rodiny Bubelů, z níž do vsetínského muzea byly v roce 1951 převedeny i další sbírkové předměty: podomácké i tovární výrobky a výtvarná díla. Před rokem 1931 byly kresby s motivy křiváčkářství vystaveny v „domácím" muzeu Bubelovy továrny a sloužily k dokumentačním i reprezentativním účelům firmy.

Autor: Olga Mehešová, historik umění