Premiéru diváci zakončili ovacemi ve stoje. Jak hodnotíte úspěch prvního představení?

Lepší už to být opravdu nemohlo. Místa byla zaplněná do posledního. Pro umělce je to vždycky velká pocta. Obzvláště, když vás lidé ocení potleskem ve stoje, který neutichá ani po deseti minutách.

Už dopředu odborníci slibovali mimořádný zážitek. Jedním z unikátů bylo například to, že se na jevišti představila stovka umělců všech generací. Jak byla příprava a koordinace náročná ?

Bylo to velmi složité. První přípravy odstartovaly už někdy začátkem roku. Postupně jsme pak museli najít a dosadit umělecký tým. Následně začaly první zkoušky. Ty však nebyly vůbec jednoduché. Alespoň co se týkalo orchestru. Cvičili jsme totiž ze začátku každý druh nástrojů zvlášť. Společné zkoušky všech umělců nastaly až v září. Většinou o víkendech.

Koho napadlo zpracovat příběh Osloboděná slibka?

První podnět přišel ode mě. Říkal jsem manželce Ivaně, že bych někdy chtěl zpracovat jako operu nějakou valašskou pověst. Ona se toho chytla a začala hledat. Sehnala si knížku od Heleny Mičkalové nazvanou Co sa Karlovjanom stalo, aj nestalo. Z ní vybrala pověst a napsala k ní scénář. Nemohli jsme se ale spolehnout jen na předlohu, bylo nutné také mnoho věcí přidat. Od začátku jsme navíc počítali s tím, že zpěvohru připravíme u příležitosti desátého výročí od založení Valašského orchestru lidových nástrojů.

Kdy se mohou zájemci těšit na reprízu představení?

Osloboděnou slibku uvedeme za čtrnáct dní. Opět ve Velkém sále Domu kultury v šestnáct hodin odpoledne.