Osmnáctiletá Nikola Petruželová z Valašského Meziříčí je připravena vydat ze sebe všechno, aby korunka pro královnu krásy patřila právě jí. A když to nevyjde, svět se jí určitě nezhroutí.

Budete mít v publiku spřízněnou duši?

Přijedou mě podpořit maminka se svým přítelem. Věřím, že budou poctivě fandit.

Jak vaši účast v soutěži prožívají vaši blízcí, spolužáci a učitelé?

Všichni mě stoprocentně podporují. Nemám žádnou špatnou zkušenost. Myslím, že se nemám čeho bát. Opravdoví přátelé mě neopustí.

Co všechno obnáší příprava na rozhodující soutěžní večer?

To se ukáže při soustředění. Zatím se udržuji ve formě. Cvičím, jdu si zaplavat, jím zdravě a zásadně ne pozdě večer, abych nepřibrala. Také se snažím omezit sladkosti, hlavně čokoládu, pro kterou mám slabost. Nijak zvlášť to ale neprožívám. Myslím, že není třeba to hrotit. Určitě nechci, aby se ze mě na finále stala anorektička. Chci se cítit fit a mít ze sebe dobrý pocit. To je pak na člověku hned vidět.

Na kterou disciplínu se nejvíce těšíte? A kterou naopak nemusíte?

Mám trochu strach z rozhovoru. Člověk nikdy neví, jestli mu moderátorova otázka sedne. Navíc to bude v přímém přenosu, který bude sledovat celý národ. Naopak si užívám módní přehlídky. Takže na promenádu v plavkách a v šatech si věřím. Těším se ale na celý finálový večer. Bez ohledu na výsledek to pro mě bude zážitek na celý život.

Na první pohled je to samý úsměv a pohoda. Jak vypadá zákulisí takové soutěže?

Očekávala jsem problémy, ale nic takového se nestalo. S ostatními finalistkami máme dobré vztahy. Žádné naschvály si neděláme, vlasy si navzájem nestříháme. Také organizační tým byl skvělý a příjemný. Všichni se k nám chovali slušně, nikoho neupřednostňovali. Takže i ze zákulisí mám dobrý dojem. Myslím, že je to soutěž na úrovni a že v ní pracují profesionálové, kteří vědí, co dělají.

Kdybyste byla porotkyní, jaké nároky by dívka musela splňovat, abyste jí dala svůj hlas?

Měla by být přirozená, inteligentní a příjemná ve svém projevu.

Samozřejmě také pohledná a neměla by postrádat určité charisma, kterým porotu zaujme hned, jak vejde na pódium.

Některé dívky mají od dětství jasno, že budou zpěvačkou nebo modelkou. Byl to i váš případ?

Ne tak úplně. Moje sny a představy o budoucím povolání se v dětství měnily. Nejprve jsem chtěla být herečkou, pak veterinářkou, policistkou a právničkou. Až při účasti v soutěži Dívka roku jsem si uvědomila, že tohle prostředí mě láká a že bych s ním chtěla spojit svou budoucnost. I když je pravda, že odmala jsme si s kamarádkami s oblibou hrály na modelky. V mamčiných botách s podpatky jsme se promenádovaly po bytě. Namalované a nalíčené jsme občas vypadaly jako strašidla.

Máte mezi minulými královnami krásy nějaký vzor?

Nejdále se zatím dostala Miss České republiky z roku 2006 Taťána Kuchařová, která už v osmnácti letech vyhrála Miss World. Líbí se mi, dodnes jí fandím. Je mi sympatická i tím, že založila nadaci na pomoc seniorům, pro které pořádá charitativní koncerty a sama mezi ně jezdí. Mým dalším vzorem je Zuzana Jandová, která vyhrála stejnou soutěž o dva roky později. Zaujala mě hlavně svým přirozeným projevem.

Co když letošní korunku pro nejkrásnější dívku Česka posadí do vlasů právě vám?

To by bylo skvělé. Určitě bych si to přála. Byla by to taková třešnička na dortu. Ale už svou finálovou účast vnímám jako obrovské vítězství. Nepočítala jsem, že se do finále dostanu hned napoprvé. Není to vůbec jednoduché. Mnoha holkám se to podařilo až na druhý pokus. Myslím si, že jako Česká Miss bych svého vítězství uměla maximálně využít a důstojně reprezentovat naši zemi doma i na mezinárodních soutěžích.

Víte už, co podniknete, až budete mít finálový večer za sebou?

Nad tím jsem nepřemýšlela. Rozhodně sejdu do hlediště obejmout svou rodinu. A po návratu domů? Pořádně se vyspím.

Autor: Josef Beneš