Na scéně jako kapela působíte už pár let, jako hudebníci ještě déle. Jak se kapele daří?

L: Před rokem v létě jsme měli první koncert, přes zimu jsme budovali náš repertoár a snažíme se dostat do povědomí lidí. Na počátku jsme měli napsaných nějakých 10 písniček, teď už máme asi 25.

P: Už jsme měli pár docela úspěšných koncertů, museli jsme ale samozřejmě některé koncerty teď na jaře zrušit.

Mohli byste vyjmenovat skupiny, hudebníky, či někoho z vašeho okolí, kdo vás inspiroval k tomu vzít do ruky nástroj a vyzkoušet si co ve vás je?

L: Já jsem taková anomálie, na kytaru jsem totiž začal hrát až ve svých 18 letech. Inspirací pro mě jsou asi The Cure, Joy Divison nebo David Bowie.

M: Bubenictví mám v rodině, jsem vlastně třetí generace. Od malička jsem si doma bubnoval, ať už nějaké starší věci jako Rolling Stones nebo The Doors, ale třeba i punk. Pak, když jsme začínali hrát, například The Cure nebo Pixies.

P: Díky dědečkovi a folkloru jsem od pěti let chtěl hrát na housle, ale rodiče mi to nechtěli dovolit, jelikož na housle hráli sami. Nakonec se mi povedlo je v sedmi letech zlomit.

Fanoušci Beranů. Ilustrační foto
Zajistěte si své místo! Předprodej permanentek na hokejové Berany dál probíhá

Zvládli byste vyjmenovat na kolik nástrojů umíte dohromady hrát?

P: Samozřejmě záleží na tom, co znamená umět, pokud hovoříme o nějakém bavení společnosti tak housle, viola, kytara, baskytara, trochu bendžo, mandolína a klavír.

L: U mě jen kytara, a to mají ještě kluci trochu náskok.

M: Bicí, flétny, trochu kytara a klavír.

Uvádíte o sobě, že jste alternativní pop-rocková kapela, v jedné písni využíváte i zvuk violoncella. Plánujete vaši hudbu mísit i s dalšími nástroji, například zmíněnou flétnou nebo klavírem, které se v takových kapelách na první dobrou nevidí?

P: Kdybychom v rámci nahrávání zjistili, že se nám hodí třeba mandolína nebo bendžo, tak bych se tomu nebránil. Představa že tyto nástroje prezentujeme na živo mi ale přijde zbytečná logisticko-prostorová komplikace. Bylo by potřeba s sebou nosit další nástroj a další zesilovače.

M: Klávesy jsme na pár písniček už použili a kdyby se nám do písničky hodila místo bicích flétna, nebo trombon či trubka jako obzvláštnění, proč ne, ale ohledně koncertů to moc nevypadá.

Když jsme u těch nástrojů, jaké jsou vaše role v kapele a kdo hraje na který nástroj?

L: Píšu texty, zpívám a hraju na kytaru.

M: Kromě bicích zpívám doprovod vokály.

P: V kapele nezpívám, hraju jenom na kytaru. Jako člena máme ještě Rudyho, který zpívá doprovod a hraje na basu.

Jak vůbec kapela spatřila světlo světa?

L: Existovala kapela Kula pikle, ve které hráli Pavel s Michaelem, a ti mě jednou pozvali na zkoušku zpěváka. Líbilo se mi jak hráli, ale byl tam jiný člověk, který psal texty a úplně mi to nesedělo do úst. Za tři roky se rozpadli. Já jsem měl mezitím skupinu Suk volok, tato kapela se ale nikam neposunovala, tak jsem zavolal Michaelovi, jestli by si nezahráli pár mých písniček a takhle nějak koncem dvou kapel to vznikla kapela nová.

M: S Rudym jsme se seznámili skrz inzerát, kdy jsme hledali basáka, dlouho nic a pak se nám ozval. Byl velmi zručný, zkušený a fajn chlapík, takže bylo v podstatě jasno.

Jak je těžké prosadit se na hudební scéně pro novou kapelu, přestože složenou ze zkušených hudebníků?

P: Myslím si, že je to otázka osobních kontaktů. Když se budeš kamarádit s produkčním velkého známého festivalu, tak máš daleko větší šanci se tam jako neznámá kapela dostat. To samé s rádiem, časopisy, specializovanými hudebními stránkami nebo televizí.

M: My nejsme žádný marketingový projekt co někdo využije a je jedno co hraješ a líbíš se. Prostě rádi hrajem a o tom to je. Jsme sami za sebe a pokud nemáš kontakty tak je to někdy i otázka štěstí.

L: Někde jsou vstřícní, někde ne, ale myslím si, že kartami docela míchá Facebook a sociální sítě s jejich šíleným sdílením. Zkoušeli jsme i agentury a manažery, ale většinou jsme se setkali s odmítnutím.

Zmínili jste tady, že složených máte už asi 25 písniček. Vaši fanoušci se ale mohou sami dostat jen k devíti. Jak to s vaší novou tvorbou vypadá do budoucna?

M: Chceme hlavně hrát na koncertech. Když bude prostor, tak bychom v dohledné době chtěli nahrát tři, čtyři písničky. V naší situaci totiž nemá smysl dělat ucelené 15-ti písničkové album, ale spíš čas po čase další singl, jak se budou písničky dodělávat.

L: Ono vytvářet album totiž ještě není pro koho. Na Facebooku máme například jenom 150 lidí. S minulýma kapelama jsme alba dělali a láká nás to, ale stojí to moc peněz.

P: Album je jako fotografie, že se k němu můžeš vrátit po deseti letech, poslechnout si jej a říct si tak tohle jsem udělal kdysi. Ale je to spousta energie a času s víceméně nulovým efektem. Varianta jednou za čas něco udělat, třeba vydat singl, je efektivnější cesta.

Už jsem se setkal i s názorem, že hudební průmysl je vyčerpaný a je stále těžší skládat nové písně. Narážíte při skládání na problém najít nějakou originální neokopírovanou melodii?

P: Myslím si, že drtivá většina melodií není originální. Originální je zvuk té kapely, když má prostě kapela svébytný zvuk. Něco nového se v podstatě nedá najít, maximálně skrz experimenty, ale tam je riziko, že je nikdo poslouchat nebude

M: Může být originální text, ale styl a projev kapely jsou prostě nejvíce charakteristické.

Všichni už působíte na hudební scéně dlouhou dobu a určitě jste si sami psali texty a skládali hudbu. Kde i po tolika letech stále berete inspiraci přicházet s něčím novým?

L: Ve dvaceti si člověk skládá spíš takové ulítlé texty nebo koláže. S postupem věku ale člověk prožívá věci trochu jinak. Teď třeba čerpám z rodiny, například jedna ze zatím nevydaných písniček je o mém vztahu s otcem. Potom jsou samozřejmě i textové úlety, ale většinou je to o vztazích a věcích kolem. Třeba sedím v obýváku, kolem běhají mé tři děti a napadne mě u toho námět na písničku a hned si ho jdu nahrát.

M: Za tu dobu co člověk poslouchá a hraje muziku má obrovskou databázi melodií, úryvků a všeho možného. Když něco hraješ, tak ti občas něco naskočí. Občas to ani nevypadá zajímavě ani nově, ale třeba tě po čase napadne jak to využít.

Na Jižních svazích ve Zlíně zbloudilá střela pronikla oknem.
Policejní manévry? Zbloudilá střela v okně vzbudila poplach

Když se věnujete skoro celý život hudbě a snažíte se tvořit, jak je těžké skloubit rodinný, profesní a hudební život?

L: Tak vždycky když jedu na zkoušku nebo na koncert tak mám potíže doma (smích), ale už to tak víceméně nevnímám, protože hudbu dělám dvacet let a je to pro mě takový únik a ventil. Ten čas si na ni vždycky najdu a baví mě to.

M: Většinou se vždycky hrávalo o víkendu, jen někdy výjimečně v týdnu, takže s prací se to dá skloubit. Aktuálně zatím nehrajeme tak moc, takže to může být i horší, když se to pořádně rozjede.

P: Já jsem vždycky všem tvrdil, že jsem hudebník, takže s tím vším okolo všichni musí počítat. Když se hraje, tak se prostě hraje.

Nedávno vám vyšel klip k písničce Strange Love. Plánujete s klipy ke svým písním pokračovat?

M: Když bude možnost, bude to mít smysl a budeme mít prostředky tak klidně. Jak jsme o tom už mluvili, dneska už deska sama o sobě nikoho neosloví. Potřebuješ klip, ten pověsíš na Youtube, přes Facebook rozšíříš a když se to bude líbit, lidi se budou pídit, co je to za muziku a možná půjdou i na koncert.

L: Martina Živockého, který nám režíroval první klip, už jsme zkoušeli naťuknout, ale bude teď zhruba rok, rok a půl vytížený. I tak bychom určitě chtěli udělat další.

Máte pokřtěné první své první EP album a i svůj první klip. Kam byste chtěli s kapelou dále směřovat?

M: Chtěli bychom hlavně hodně hrát. Co jiného? Věci kolem, například klipy a další nahrávky, můžou být prostředek k propagaci, za mě je to ale primárně hraní. Chtěl bych hrát po klubech a festivalech a dosáhnout toho, aby třeba nebyl problém zajet na koncert do Plzně nebo Pardubic a vyplatilo se to.

Když se bavíme o té Plzni a Pardubicích, podařilo se vám s kapelou vycestovat třeba mimo Moravu a chtěli byste se podívat i za hranice?

M: Zatím jsme dál nebyli, ale určitě bychom chtěli. Bohužel se koncerty od března kvůli koronaviru stoply a je to mrtvé. Osobně bych chtěl vystoupit na Colours of Ostrava.

L: Snažíme se zviditelnit, ozvala se nám už i agentura ohledně letošních vánočních trhů tady ve Zlíně. Hráli jsme na Fašanku a chceme hrát na podobných akcích tady v okolí, třeba Holešovské regatě.

P: Nebránil bych se tomu hrát kdekoliv a hrozně rád bych chtěl jet hrát do Polska. Je to kousek a něčemu by i rozuměli.

Zmínili jste vánoční trhy, kam dál na váš koncert můžou fanoušci zavítat?

L: 4. července hrajeme tady ve Zlíně v hospodě Pod Lípou.

P: Dále 23. července na Otrokovickém hudebním létu jako náhradní program.

M: A ještě 22. srpna vystupujeme na Fryštáckém malém světě.

L: Takže vlastně během prázdnin takové trojhraní a pak na trzích, ale samozřejmě doufáme, že se na podzim ještě něco objeví.

JAKUB PELČÁK