Ještě než vkročím do sálu, vítají mě krojovaní členové souboru. Nabízené štamprlce slivovice musím ale jako řidič odolat. Odkládám si, chápu se foťáku a číhám na příchozí, kteří se rozhodli přijít v papučích. Kombinace společenských šatů a domácích bačkor mě totiž neskutečně baví.

Sál se pomalu plní. Vedoucí souboru Javořina Helena Halamíčková vítá z pódia všechny příchozí a zahajuje večer. Na parket nastupují členové souboru, aby ples uvedli krojovanou polonézou. Po ní už následuje volná zábava, při níž se parket plní do posledního místa.

Pobavit se a zatančit si přišla i Natálie Mikušová. „Dnes jsem tu vlastně náhodou, ještě do odpoledne jsem nevěděla, že tu budu. Ale cimbálovku miluju, proto jsem strašně ráda, že jsme s přítelem přišli," svěřila se.

Podpořit své bývalé kolegy z Javořiny přišel Martin Pešák. „Na bál chodím každý rok. Mám rád folklor, partu lidí, co tu každoročně je. Zkrátka cimbálová muzika je moje parketa," líčí důvod své návštěvy. V papučích ale nedorazil. „Mám doma totiž jen jedny, které jsem shodou okolností vyhrál loni v tombole. Jenže je na nich takový nevhodný obrázek, takže bych v nich nechtěl pohoršovat," směje se mladík.

Zábava je v plném proudu. Cimbálovka, snad je to jen můj dojem, stále zrychluje tempo a na tanečním parketu se jen těžko hledá volné místo.

Mířím k Heleně Halamíčkové, která jako vedoucí souboru může objasnit, jak vznikl nápad chodit na ples v papučích. „Chceme, aby byl ples pohodový, klidný a neupjatý. Lidé můžou přijít ve večerních šatech, ale naším cílem je, aby vyvětrali také kroje, které mají doma ve skříni po babičkách," přiblížila ideu plesu. „To, že si obují papuče, určitě také přispěje k uvolněné atmosféře. Hlavně je to strategické. Když začnou bolet nohy, nazují papuče a tancují až do rána," usmívá se Halamíčková.

Na závěr povídání ještě důrazně upozorňuje: „Hlavně zůstaňte na půlnoční překvapení, bude stát za to." Že má pravdu, se ostatně sama brzy přesvědčuji. Tanečníci Javořiny se představují v pásmu nefolklorních zábavných vystoupení. Smích střídá potlesk a údivné kroucení hlavami nad tím, jakých kreací jsou tanečníci schopní.

Večer plyne ve výborné náladě. Vystoupení opět střídá volná zábava a té už se nebráním ani já. Cimbálovce se zkrátka nedá odolat k tanci donutí i to největší dřevo. Nohy mě bolí, lodičky mě zrazují a já si vyčítám, že jsem si přece jen neobula papuče. Tak bych se tu mohla natřásat třeba až do bílého rána.

ČTĚTE TAKÉ Plesy, bály a karnevaly na Valašsku