Zatímco v pátek se totiž samotným koncertům déšť vyhnul, v sobotu mě společně s dalšími tisícovkami návštěvníků zastihl právě při dobíhání na vystoupení kapely Mandrage.

To kromě mokrých bot znamenalo i další nepříjemný fakt: pod podiem se okamžitě vytvořila téměř ucelená deštníková střecha, která bohužel nebránila jen kapkám, ale také výhledu.

Počasí se naštěstí umoudřilo poměrně vzápětí, na přehlídku netradičních plavidel se tedy v davu zvědavců přesouvám už relativně za sucha. Pravdou ale je, že pod nohama to čvachtá přeci jen o poznání víc než v pátek.

K místu u řeky, ze kterého by se dalo něco vidět a ideálně i zachytit, se musím bez milosti probojovat, tradiční podívanou si totiž nechce nechat ujít vůbec nikdo, účastní se patnáct plavidel z celého kraje.

Cenu poroty nakonec zaslouženě získal plovoucí kombajn Střední odborné školy Josefa Sousedíka ze Vsetína, ze stejného města je také vítěz diváckého hlasování, kterým se stala tamní SPŠ strojnická s vesmírnou lodí Millennium Falcon.

Já od vody ale sprintuju rovnou zpátky pod hlavní podium, které na další hodinu ovládne Janek Ledecký. Zatímco on se během koncertu zahřál, mým dalším cílem je cokoliv teplého na jídlo či pití.

A mám štěstí, že na Regatě je rozhodně z čeho vybírat, z množství stánků s rozlišným sortimentem jsem jako ostřílený festivalový návštěvník mile překvapena.

Kolem šesté hodiny už kroky většiny návštěvníků směřují z vystoupení The Tap Tap zase zpátky k vodě, kde za chvíli začne očekávaná soutěž v přejezdu lávky.

O tu je opět ohromný zájem, protože - jak moderující pirát trefně podotýká - cizí neštěstí přece těší každého. Po několika krkolomných pádech, kdy se škodolibý smích ozývá ze všech stran, je letošní vítěz jasný i bez druhého kola: pouze jediný z odvážlivců zvládl přejet lávku opravdu celou, nakonec dokonce dvakrát.

„Nijak jsem na to netrénoval, leda na kole do práce. Nevím, co na tom všichni nechápou, jasně nám řekli, že to máme prostě přejet celé, tak jsem jen udělal, co se po mě chtělo," směje se Pavel Polách z Malenovic, který obhájil své loňské prvenství.

Po dalším kolečku horkého občerstvení začínají na podiu řádit Monkey Business ve svítivých úborech. Původně jsem litovala, že nebyli na programu večer Mandrage, nyní ale začínám naopak oceňovat důmyslný harmonogram: s každým číslem totiž energie v publiku graduje.

Přestože mě samotnou nejvíc zajímá hudba, nelze nezmínit, že Regata je i letos opravdu rodinný festival: v části areálu, která se příhodně jmenuje Dětská louka, jako obvykle nechybí skákací hrady, hry, ani poníci.

Kolem osmé hodiny se většina návštěvníků, včetně mě, vydává naposled posilnit před vystoupením hlavní sobotní hvězdy Vojty Dyka.

A dobře jsme udělali. Po několikaminutovém čekání a zvukové zkoušce za plentou nás zpěvák s brněnským B-Side Bandem odrovnává peckou francouzských jazzových skorobohů Electro Deluxe.

Svým humorem a stejně nezaměnitelným hlasem dostává publikum do varu, jenže počasí, které vydrželo téměř do konce vystoupení, nám už dál přát nehodlá: začíná pršet. Skoro nikdo už ale deštník netasí a všichni se už soustředí na Dykovo řádění.

K velkolepému závěrečnému ohňostroji, po kterém se už i já s poněkud dřevěnýma nohama vracím domů, pak stačí vlastně jen otočit hlavu…