Kliknutím zvětšíte„O ‚dvojku‘ ploužáků si napsali sami fanoušci, které mám na Facebooku. Tvrdili, že se jim ‚jednička‘ moc líbila a že by byli rádi za její pokračování. Vzhledem k tomu, že jsem na ni vybral ze šedesáti písní dvacet, teď jim tedy nabízím druhou dvacítku, tak jich ještě pořád dvacet zbývá. Uvidíme. Možná někdy vyjde i ‚trojka‘,“ uvádí Michal David.
Udivilo mě, kolik ploužáků jste napsal. Ale zrovna Jak snadno uvěří se lhářům za zapomenutou píseň nepovažuju…
To je pravda, ta vyšla na albu Allegro a patří k těm známějším. Ale když chcete, aby posluchači výsledek ocenili co možná nejvíc, nemůžete jej sestavit jen ze samých neznámých věcí. Proto jsem na desku zařadil i bonusy v podobě písní s různými zpěvačkami. Mimořádné místo na albu zaujímá coververze hitu To je naše věc s Ivetou Bartošovou. Nechybí ani dvě filmové skladby, a to duet s Marikou Šoposkou Spěch z filmu Decibely lásky nebo Půjdu s tím z filmu Discopříběh 2.
Jakou roli vlastně ploužáky ve vaší tvorbě hrají?
Velkou, víceméně jsem jimi začínal svou hudební dráhu. Pravda, moje první píseň Chtěl bych žít tak, jak se má byla ve středním rytmu, ale pak už následovala pomalá Nenapovídej, která mě v roce 1981 „vystřelila“ do širokého posluchačského povědomí i díky účinkování na hudebním festivalu Intertalent. Napsal ji pro mě Zdeněk Barták a já jsem za to moc vděčný. Následně jsme hodně čerpali z italské provenience, takže vznikly písničky jako Líbezná, Dívčí pláč…. Všechno to byly velké dojáky. V té době jsem byl navíc i docela pohledný kluk, což k těm ploužákům patřilo. A holky přece tuhle kombinaci milují!
Necháte nahlédnout do vaší tvůrčí kuchyně? Co k tomu potřebujete?
Každý autor má svůj styl a způsob, jakým se dostane do tvůrčího „deliria“ a potažmo se nechá ovlivnit múzou. Já jsem například ten typ, který na to potřebuje mít klid. Takže se většinou večer zavřu do studia, vypnu si telefon a začnu hrát na piano. A buď nápad přijde, nebo nepřijde. Spoustu písniček vznikla za dvacet minut, jako například Pár přátel stačí mít nebo Dlouhá noc pro Helenu Vondráčkovou. Jiné mi trvají déle – den, dva…. A nakonec stejně zjistíte, že to není „ten hit“, i když se jedná o hezkou věc. Někdy to prostě nevyjde. Věřím ale, že to neplatí o nejnovější písničce Blízko hvězd, kterou jsem natočil koncem loňského roku se slovenskou zpěvačkou Martinou Schindlerovou… Obecně vzato je úplně jedno, zda tvořím pro sebe, pro jiného z kolegů či kolegyň nebo na muzikálové zadání. Dost často musí dát člověk i na osobní pocit.
Nahrál jste mi – v jakém období se tedy nacházíte?
V dobrém, jsem relativně spokojený. Samozřejmě, všichni se v této době musíme pohybovat, jak to jde, čelit všemu, co se tady děje. Ale říkám, že žádná bouřka věčně netrvá, což mám i v jedné písničce z Discopříběhu. Takže i covid odejde, jako odešla před sto lety španělská chřipka. Pravda, trpělivost někdy dochází, protože už dva roky nežijeme v normálním režimu. Sotva si něco naplánujeme – a teď mluvím o nás muzikantech, vzápětí to musíme rušit, což už je někdy opravdu neúnosné. Sám jsem musel už dvakrát posouvat vyprodané koncerty v pražské O2 areně, které snad konečně 28. a 29. června odehrajeme. Stejně tak jsme museli přeložit i turné, které má startovat v dubnu. Tak teď aspoň sedím ve studiu a své starší písně předělávám do formátu amerického soulu a funky. Od diska se trošku odpoutávám. Snad to posluchači přijmou.
A co muzikál? Máte nějaké další téma v záloze?
Mám jich několik, ale zatím ještě neuzrála doba na to, abych se myšlenkami na nový muzikál zaobíral. Myslím, že je potřeba počkat, jak všechno v souvislosti s koronavirem dopadne. A až budeme mít jistotu, že zase normálně funguje prodej vstupenek a nebudou se rušit představení, budu o tom uvažovat.
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
