Zcela zaplněný dvoupatrový autobus poprvé zastavil už po půlhodině jízdy a řidič s uspokojením konstatoval, že několik pasažérů je stále ve střízlivém stavu. Bojová nálada, doprovázená nekončícím skandováním a vtipnými hláškami Jakuba Niebauera, který se vybavil megafonem, vydržela až do hlavního města Slovenska.

Otázku kam s ním, museli řešit pouze kamarádi jednoho, zpočátku příliš aktivního mladíka. Ten se v polovině cesty neustálým vyvoláváním hesel tak vyčerpal, že usnul s hlavou podivně zaklíněnou mezi opěradla. V cíli se ale dokázal vyprostit i bez cizí pomoci a jako politý živou vodou vyrazil za pokřiku: „Martin je nejlepší!“ do bratislavských u­lic.

Další problém musel po vstupu do budovy řešit bubeník. Ochranka ho třikrát upozornila, aby se mírnil ve svém sice zajímavém, ale přece jen poněkud monotónním hudebním projevu. „Zakázali mi vzít si buben do sálu,“ zlobil se nad tou diskriminací, ale nakonec uposlechl a nástroj odložil.

Do dalšího varu přivedl své příznivce ještě před začátkem finále sám Martin Filák. Přišel je totiž uvítat a fanoušci mu na oplátku zazpívali hokejovou hymnu Vstávajte Vsacané. Bouřlivá atmosféra se potom přenesla i do sálu. Valaši euforickým skandováním probudili z letargie i střízlivější část publika, takže si kytarista Elánu Ján Baláž pochvaloval, jaké to slyší krásné stereo. Z jedné strany se totiž ozývalo hromové Vilko! střídané burácivým pokřikem Feši! ze strany druhé.

Jako první vystoupil Martin Filák s písničkou Láska je láska od Lucie Bílé. Sama zpěvačka zasedla jako zvláštní host v porotě. Nasazením a chraplavým hlasem, v refrénech připomínajícím na maximum vybuzený vysokootáčkový motor, Filák Bílou doslova nadchl.

„Ty jsi to zpíval v poloze, která i mě dělá problém?“ tázala se udiveně a zároveň uznale. Vsetínského zpěváka přirovnala k jaru, plného života a energie. Jeho soupeře pak k vyzrálému létu.

Z Martinova výkonu byl nadšený i zpěvák Elánu Jožo Ráž, který přiznal, že by si ho dokázal představit v chystaném muzikálu. Zejména v dalších skladbách ale o svých kvalitách přesvědčil i Vilo Czontos, takže Baláž a Patejdl se v hodnocení začali přiklánět spíše na jeho stranu. O konečném pořadí nicméně rozhodli v telefonické soutěži diváci.

Přesto, že se duel konal na Slovensku, Martin zpočátku vedl. Později se hlasování překlopilo v jeho neprospěch, Czontos ale nijak výrazné převahy nedosáhl. Po vyhlášení výsledku zavládlo mezi valašskými fanoušky zklamání, ale už brzy se vzpamatovali a jejich hrdina dostal ještě v sále pořádného hobla.

Mnozí návštěvníci ze západního břehu Moravy se cítili ukřivděni: poslat hlas mohli totiž pouze ti, kteří užívají síť Vodafone. „Martin byl v nevýhodě, kdyby mohli hlasovat všichni, určitě by vyhrál,“ nechala se slyšet Filákova přítelkyně Jana Stupková. Systém se nelíbil ani některým slovenským fandům Martina Filáka. „Markíza udělá česko-slovenskou soutež, a pak Čechům neumožní hlasovat,“ divily se dvě mladé Slovenky, když opouštěly studio.

HLÁŠKY ZAZNAMENANÉ PO CESTĚ

Řidič z rozhlasu po půlhodině jízdy:

Těší mě, že někteří z pasažérů jsou stále střízliví.

Jakub Nieabuer po přejezdu česko-slovenské hranice:

Posuňte si hodinky o patnáct minut zpátky, nacházíme se v jiném časovém pásmu.

Řidič po dvou hodinách jízdy:

Palubní WC je bohužel odpojené, v případě akutní nouze použijte PET lahve.

Cestující z dolní paluby při návštěvě paluby horní:

Tady to smrdí jak v pálenici. No, u nás zase jako v pivnici.

Jakub Niebauer na další zastávce:

Neviděl někdo řidiče? Máme nepotvrzenou informaci, že to vzdal, nasedl na taxík a vrátil se do Vsetína.

Jedna ze slovenských divaček ve vestibulu studia udiveně:

Ti Češi přijeli z fotbalu?