Kolik těchto tradičních oděvů přesně vyrobila ani sama netuší. „Nikdy jsem to nepočítala. Naposledy jsem ale dělala hned jedenáct košil pro folklórní soubor Lipta,“ vrací se Marie Hrňová k poslední velké zakázce.

Marie Hrňová pochází z Nového Hrozenkova. Tady navštěvovala základní školu a také se zde poprvé setkala s vyšíváním. „Už v pěti letech mě tomu naučila stařenka Apolena, stejně jako pletení a háčkování,“ vzpomíná šička.

Střední školu, obor aranžér-prodavač, vystudovala ve Zdounkách. Poté třináct let působila po celém Valašsku jako vedoucí provozoven podniku Jednota. „Později jsem pracovala jako účetní na mechanizaci v JZD Hovězí nebo jako zástupce vedoucího na hotelu v Podťatém,“ jmenuje některá další zaměstnání Marie Hrňová.

V roce 1989 odletěla na dvanáct měsíců do kanadského Toronta, kde své sestře hlídala děti. Za dva roky po návratu z Kanady si otevřela cukrárnu na Huslenkách.

Tady pracovala až do svých dvaašedesáti let, kdy odešla do důchodu a začala se naplno věnovat šití valašských košil, krojových rukávců či kordulek i pletením ponožek ke krojům. Se soubory, které často jejích služeb využívaly, také procestovala kus světa. „Navštívila jsem Mexiko, Jugoslávii, Kanadu či Rusko,“ prozrazuje jen některé Marie Hrňová.

Tradiční valašské oděvy šije na objednávku. „Lidé třeba přijdou se starou košilí, podle které jim vyrobím novou. Vyšívám veškeré vzory. Ty se mění v podstatě od vesnice k vesnici,“ podotýká švadlena.

A jak vlastně její nejčastější výrobek, tedy valašská košile vzniká? Základním materiálem pro každou z nich je bílá látka zvaná Panama. „Zpravidla mi ji obstarává můj kamarád Miroslav Fabián z Huslenek. Látka se nejprve pečlivě rozměří a nastříhá. Ještě před sešitím je nutné jednotlivé díly ozdobit tradiční valašskou výšivkou,“ líčí Marie Hrňová.

Hotová košile se pak nažehlí a podle potřeby doplní například mašlí. Celá výroba vyžaduje značnou dávku trpělivosti. „Jedna košile zabere podle náročnosti výšivky od čtyřiceti do pětapadesáti hodin čistého času. A to si nemyslím, že vyšívám pomalu,“ pokyvuje hlavou Marie Hrňová.