Přijali ho na obě školy. Tento víkend u příležitosti oslav výročí založení Masarykova gymnázia uvede Divadelní soubor dvě hry. V sobotu 16. června dopoledne mohou diváci vidět derniéru hry Tuff, za kterou dostal soubor Zvláštní cenu poroty za dramaturgický přínos a Marek Frňka Cenu mladého talentu.

V neděli 17. června dopoledne odehrají divadelníci novou inscenaci Sluha dvou pánů, kde Frňka ztvární hlavní roli sluhy Truffaldina.

Proč jste rozhodli zrovna pro inscenaci Sluha dvou pánů?

V našem divadelním souboru se hry každý rok žánrově střídají. Minulý rok jsme hráli hru Tuff, což byla tragédie, no a teď bylo třeba odlehčit divákovi, a proto jsme zvolili komedii. Sluha dvou pánů je už kultovní hra z Národního divadla, a málokdo ji nezná, a to už je samo o sobě velká výzva pro soubor, který se toho ujme, protože vždy bude stát proti srovnání s Národním divadlem.

Roli sluhy, kterou hrajete, proslavil Miroslav Donutil. Nebál jste se, že vás s ním budou srovnávat?

Toho jsem se bál asi ze všeho nejvíc. Cítil jsem, že je to velká zodpovědnost pro mě samotného, protože to představení v Národním bylo postavené na Donutilovi a spousta lidí ho má napozorované. Bál jsem se, abych nevypadal stejně jako on. Zkrátka jsem se toho ujal sám a vzal to do svých rukou. Myslím, že se mi to celkem povedlo a užil jsem si to a v tom je asi ten celý základ, který mě může odlišovat. Hraju sám za sebe a nikoho nenapodobuju.

Jaký měla premiéra ohlas?

Premiéra měla výborný ohlas, což nás moc potěšilo. Ať už z řad učitelů, spolužáků, ale i ostatních diváků, kteří tam byli. Nejvíce jsem se bál ohlasu lidí, kteří tam čekali vtipy z Národního divadla a čekali, že to bude pojaté stejně, ale i tady jsme se dočkali pozitivní reakce, kdy nám říkali, že je skvělé, že jsme to uchopili z jiné strany a byly tam nové věci.

Loňskou hru Tuff jste hráli celý rok a derniéru bude mít až tento víkend. Jak dlouho budete hrát Sluhu dvou pánů?

Inscenaci Tuff jsme letos chystali na přehlídku v Napajedlech, proto jsme ji hráli tak dlouho a myslím, že na přehlídce měla velký úspěch. Co se týče Sluhy dvou pánů, nedokážu odhadnout, jak dlouho ji budeme hrát. Začaly prázdniny, všichni pojedou na dovolenou a také jsme teď dva herci, co maturovali. Ale rád bych si ji ještě několikrát zahrál, protože by byla škoda od toho tak rychle utéct.

Letos jste maturoval a do toho jste zkoušel Sluhu dvou pánů. Jak jste to všechno zvládnul?

Ne, že bych to zvládal všechno hladce, to bych lhal sám sobě, náročné to tedy bylo velmi. Samotné zkoušení hry by bylo těžké, jako v každém jiném divadle, no a já jsem se do toho připravoval ještě na maturitu. Všechno bylo hodně rychlé a pod tlakem, ale zvládl jsem to. Odmaturoval jsem a premiéra také proběhla v pořádku.

Kolik her jste už odehrál?

Odehrál jsem čtyři hry, během každého ročníku na škole jednu. První byla Jakub a jeho pán, potom Nejkrásnější válka, loni hra Tuff a letos právě Sluha dvou pánů.

A která role byla nejtěžší?

To je těžké říct, protože každá role je v něčem těžká a k některým mám blíž něž k jiným. Ale myslím, že má první role mladého Otrapy, ze hry Jakub a jeho pán, pro mě byla asi nejsložitější. Teprve jsem se seznamoval s divadlem, musel jsem si dávat pozor na spoustu věcí, třeba jak mluvit, aby mě vůbec někdo v sále slyšel.

A nejoblíbenější?

Za ten rok, co hrajeme hru Tuff, jsem si hodně oblíbil roli Kevina. Není to tím, že by mi byl bližší, ale za ten rok jsem se v něm více objevil. Nejlíp se mi však hraje Truffaldino ze Sluhy dvou pánů. Hodně si spolu rozumíme, je veselý a optimista, to nás spojuje asi nejvíce.

Chtěl jste být hercem vždycky?

Určitě jsem měl takové období, když jsem byl menší. Byla doba, kdy jsem chtěl být kosmonautem, pilotem, popelářem a herec se tam určitě taky mihnul, protože jsem se rád díval na televizi a chtěl jsem, abych byl jednou známý a lidé se na mě dívali. Ale až na střední škole, se mi otevřela cesta k divadlu, když jsem se přihlásil do divadelního souboru. Zjistil jsem, jak moc obsáhlé hraní je, jak se v něm můžu realizovat. V prvním ročníku jsem ale nečekal, že mě to tak pohltí. A čím více se blížila maturita, tak jsem byl přesvědčenější, že zkusím přijímačky na hereckou školu, a když mě přijali na DAMU byl jsem nadšený.

Vypadl vám někdy text?

Vypadl mi text, asi jako každému, ale nikdy to nebyla taková hrůza, že by musela zasahovat nápověda, vždycky jsem si vzpomněl. Ale co se týče nějakého výpadku, tak musím přiznat, že během jednoho okamžiku první reprízy Sluhy dvou pánů, zapomněl nedopatřením Truffaldino přijít na scénu. Tak jsem tam nechal chudáky herce na scéně ve chvíli, kdy na situaci nenavazoval žádný text a čekalo se jen na můj příchod. Asi po patnácti vteřinách mi došlo, že ta mezera je tam kvůli mně. Všichni herci i režisér byli opravdu nadšení, divím se, že ještě pořád hraju.

Mrzí vás, že toto je vaše poslední hra?

Je mi líto, že se musím loučit, protože jsem potkal skvělé lidi a pracovali jsme na skvělých věcech. Já se strašně nerad loučím, a je to pro mě složitější. Vlastně každá derniéra je pro mě takový malý pohřeb a teď odcházím já ze souboru. Vždycky se tam budu moc rád vracet a nikdy nezapomenu, jaké to bylo, jak jsme zkoušeli a co jsme prožili.

ANNA VACULÍKOVÁ