Pokud se podaří vybrat potřebnou částku, milovníci „Ležérňáků“ se mohou těšit na křest desky začátkem dubna.

O kapele, natáčení, výběru písní i tvorbě desky si Deník povídal s autorem hudby, kytaristou a zpěvákem Alešem Mrnuštíkem.

Jak vznikla myšlenka natočit desku?

Osm let jsme sbírali písničky z poslední doby a snažili jsme se je poskládat tak, aby to dávalo ucelený smysl. Dělali jsme to postupně, náhodně, nesoustředili se, abychom to měli hotovo do nějakého termínu. Když toho bylo tolik, že by to vyšlo na CD, řekli jsme si, že to vydáme.

Co nabídne právě vznikající deska?

Jsou to v podstatě zhudebněné básně. Jakub Chrobák vydal sbírku básní a z té jsme, s jeho povolením, čerpali. Básně jsou často kratičké, hrajeme si spíš hudebně. Takže jsme udělali třeba čtyř minutovou písničku, kde se zpívá jen dvacet sekund. Celkem bude deska obsahovat deset písní včetně bonusu a bude se jmenovat Nahý.

Textaře máme. Jak je to s dalšími autory?

Všechno jsou to autorské písně, ve kterých se tu a tam objevují prvky vypůjčené, nebo převzaté, ale nikdy to není tak, že bychom chtěli hrát celou písničku. Bereme si jen účelově části, třeba fanfáru z Libuše a podobně. Jinak dělám hudbu já, krom vypůjčených pasáží ze slavných děl, kterým tímto vyjadřujeme úctu.

Je to první deska Ležérně a vleže?

Je to už čtvrtá deska. Od těch ostatních se odlišuje, řekl bych, že hudebně, některé písničky jsou trošku tvrdší, některé odkazují na dřívější dobu. To jsme nehráli moc tvrdé věci. Ano, na této desce jsme trochu přitvrdili, ale jinak jsme zůstali stejní.

Vzpomněl jste na dřívější dobu. Jak dlouho a v jakém složení hrajete?

Kapela Ležérně vleže existuje od roku 1996. Párkrát jsme se obměnili a teď jsme se vrátili do původní sestavy. Já hraju na kytaru, Zbyněk Jakubec na trubku a zpívá, Alexej Zatyko sedí za bicíma, Ivan Hrdina hraje na basovou kytaru, Pavel Ištvánech na klávesy a David Žižka na kytaru.

V tomto složení jste desku natočili?

Nahrávala kapela Ležérně vleže a celá řada hostů, Honzou Žambochem počínaje, Maruškou Davidovou konče. Mezi tím byla Iva Kašparová, Radka Karolová nebo Honza Kozubík z Polančanky.

Kde jste natáčeli?

Ve vsetínském studiu Pro-Marts Milana Volčíka. Točilo se perfektně, jsme nadmíru spokojení. Prosadil jsem si, co jsem potřeboval. Vždycky je lepší prosazovat názor proti něčemu. Milan měl někdy opačný a to mi pomohlo, abych prosadil ten svůj. Dělal perfektní protipól. Když je deska studiová vždycky hrozí, že bude přimrtvená. Snažili jsme se udělat atmosféru i ve studiu. Ne atmosféru živého koncertu, ale takovou osobitou. Nakonec ji tam cítím, ačkoli ji neumím popsat.

Jak dlouho natáčení trvalo?

Desku jsme nabouchali ve studiu hodně rychle. Pak nastala dlouhá prodleva mezi nahráváním a mixováním. Ještě řešíme nějaké připomínky. Celkově to trvalo asi tři měsíce.

Co by měla deska posluchačům sdělit?

To se dá těžko formulovat. Neočekávám, že by někdo z lidí konkrétně řekl, co mu deska dala. Bude mi stačit, když ji budou mít rádi.

Na zaplacení vzniku cédéčka jste zvolili cestu Startovače. Jak to vypadá?

Je tam nějakých dvacet tisíc a požadujeme třicet. Věříme, že se to naplní do termínu, který končí už za míň než týden.

Až se deska narodí, co chystáte?

Nechystáme žádné koncerty kromě křtu. Ten jsme naplánovali na 6. dubna u Tří opic.