Holiš: U jednoho cimbálu překonám deset tun tahu

Přitom je, co se tohoto, jak sám říká, složitého, ale krásného nástroje týče, naprostý samouk.

„Před čtyřiceti lety jsme v Kozlovicích založili cimbálovou muziku Valašský vojvoda. Sám jsem tam působil jako cimbalista dvacet let,“ zavzpomínal Holiš.

Cimbál jej zkrátka přitahoval a když jej přestala bavit práce v hornictví, začal nástroje drobně opravovat, čím dál častěji ladit a pronikat do tajů jejich výroby.

Valašské Athény budou pět dní hlavní město cimbálu

„Nejvíce mě naučil varhanář, opravář varhan a ladič Karel Žák z Hukvald,“ zdůraznil Holiš.

Přestože má s laděním již bohaté zkušenosti, práce je to pro něj stále náročná.

„Fyzicky, psychicky i časově. Úprava jednoho nástroje zabere asi dvě hodiny. Doba ladění záleží na stavu, v jakém se nástroj nachází,“ objasnil. Čas mu šetří elektronická ladička.

„Vlastně nejen čas, ale i hlavu a uši,“ řekl se smíchem cimbalista.

Poslouchat totiž celý den tóny laděných strun není nic jednoduchého.

„Mozek si ale řekne, kdy má dost, pak si musím dát aspoň krátkou pauzu, abych mohl pokračovat dál,“ podotkl.

Na konci Cimbálfestu si podle svých slov zaslouží masáž.

„Struny v každém nástroji, které já přitahováním a povolováním ladím, tvoří dohromady deset tun tahu. Ten já musím svýma rukama překonat,“ uzavřel Vladimír Holiš. 

OBRAZEM: Projděte si výstavu Svatba včera a dnes