„Galerii vede můj muž Jiří. Zprvu jsme často navštěvovali různé vernisáže a pokud nás tvorba některého z umělců zaujala, tak jsme ho jednoduše oslovili,“ přibližuje začátky galeristka.

Manželé tak postupně navázali kontakty s různými malíři a sochaři. Během let si mezi nimi našli přátele a díla do své galerie proto vybírají srdcem. „Nabízíme tvorbu i od výtvarníků, kteří jsou mi osobně blízcí. Mám ráda například květinové akty od Ivany Barazi. Působí optimisticky a příjemně dotváří interiér,“ prozrazuje Zedníková.

Kromě osobní zkušenosti s výtvarníky se manželé při výběru děl musí přirozeně ohlížet také na to, aby se „zboží“ líbilo samotným zákazníkům. „Snažíme se nabízet takové umění, které lidi na Valašsku osloví,“ upřesňuje prodejkyně.

Galerii ve Vsetíně si manželé otevřeli přibližně před devíti lety. Více času ale tráví Hana Zedníková v dárkovém obchůdku v pasáži hotelu Vsacan.

Zákazníci si tam mohou vybrat například keramické výrobky, svíčky, bylinkové nebo také pohankové polštáře. „Nabízíme i zboží pro myslivce, hasiče či motoristy. Myslím, že si u nás vybere takřka každý,“ doplňuje majitelka.

V začátcích podnikání se manželé potýkali s problémem, že se jim v prodejně míchali mezi sebou výtvarné věci s dárkovým zbožím. „Před deseti lety se nám podařilo od města koupit komerční prostory, kde v současné době sídlí naše galerie a problém se tak vyřešil,“ vysvětluje majitelka.

Právě skutečnost, že mají s manželem možnost prodávat ve vlastních prostorách, považuje galeristka zvláště v dnešní době za značnou výhodu. „Stejně jako každého, i nás se dotkla finanční krize. Naštěstí k nám stále přichází lidé, kteří mají silný vztah k umění a jsou ochotní do něj investovat,“ vypráví milovnice umění.

Sama se však výtvarnictví už šest let aktivně nevěnuje. „Po té, co jsme v rodině utrpěli bolestnou ztrátu, jsem se už k samotné práci nevrátila. Stále však máme doma pec a hlínu. Někdy tedy myslím na to, že bych mohla možná v budoucnu vytvořit třeba sošky andělů,“ zamýšlí se galeristka.

Kromě zákazníků navštěvují galerii například školáci v doprovodu pedagogů. „Skvělé na tom je, že se tak v dětech prohlubuje vztah k výtvarnému umění. Jsem ráda, když se lidé přijdou jen tak ze zájmu podívat,“ uzavírá majitelka.