Koncert kapely, která už léta patří ke špičce evropské world music, začíná ve 20 hodin.
Vlnu zájmu o takzvanou world music, nebo rovnou o tradiční hudbu z oblastí s bohatou a zajímavou kulturou, přinesla únava z angloamerické, notně zkomercializované popmusic. Etnická hudba je skutečně hojivou lázní pro vnímavé uši a otevřené duše posluchačů. Nemusí nutně jít o hudbu z exotických končin Afriky, či Asie.

Pozoruhodný folklor najdeme mnohem blíž, na mnoha místech Evropy. Baskická kapela Tapia Eta Leturia je toho zářivým příkladem. Zakladatelé skupiny, mistrovský harmonikář Joseba Tapia a perkusista Xabier Leturia, v jehož rukou se i tamburína mění v nástroj, který posloucháme se zatajeným dechem, spolu hrají už od roku 1984.

Účinkovali na všech možných scénách, od poutí po koncertní haly a rockové i folkové festivaly v mnoha zemích. Stali se pak v baskické oblasti prvními hudebníky, kteří tradiční spojení knoflíkové harmoniky a tamburíny obohatili o další nástroje, mandolínu a housle Arkaitze Minera a piano Jexuxe Aranburua. Tento kvartet excelentních muzikantů už léta koncertuje po celé Evropě, je zván na festivaly doUSAi Kanady.

Letošnímu turné skupiny Tapia eta Leturia po České republice předcházely dva loňské koncerty, společné hraní s Vlastou Redlem na hradě Točník a vystoupení na rockovém Sázavafestu.

„Těší nás, že ty dva koncerty vyvolaly takový zájem pořadatelů. Máme letos u vás jedenáct koncertů, pozvali nás do vysílání České televize a hostujeme v rádiích…,“ s potěšením konstatuje Joseba Tapia. Strhující a temperamentně taneční hudba formace Tapia eta Leturia vychází ze stylu, kterému se v Baskicku říká trikitixa. Kapela se ale instrumentací původnímu folkloru už vzdálila.

„Naše hudba zní moderně, protože všechno v kultuře se čím dál víc propojuje,“ vysvětluje Joseba Tapia. „Lidé u nás si už ale na náš projev zvykli a my vystupujeme ve městech na velkých slavnostech i na konzervativnějším venkově v horských vesnicích,“ říká. „Rádi však přijímáme pozvání také na festivaly současné hudby, kde mladí lidé tancují při našich písničkách.

Vedle tradičních písní hrajeme i vlastní skladby. Zhudebňujeme poezii, která se hodí k naší hudbě amytak máme možnost šířit myšlenky a názory, za nimiž si stojíme. Chceme hrdě říci, že jsme Baskové, ale patříme jen k hudebním teroristům,“ vzkazuje hudebník.