Jaroslav Frydrych studoval na Pedagogické fakultě Palackého univerzity v Olomouci u profesora Jana Zrzavého (1948) a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, prvně v ateliéru Antonína Pelce (1949 – 1952), a díky politickým důvodům si musel dáti neplánovanou desetiletou přestávku a svou studijní dráhu zakončil u malíře Antonína Strnadla (1965), také velmi svázaného s krajinou Valašska.

Žil v Rožnově a v letech 1957 – 1968 byl zaměstnán v tamějším podniku Tesla. Jako malíř na volné noze začal působit až později. Cesta za uměním jej převedla přes akademické posluchárny, studijní cesty v zemích blízkých i dalekých (Francie, Švýcarsko, Rakousko, Kypr…), do prostředí prostých lidí žijících na Valašsku, kteří platili potem a mozoly za svůj denní chléb v krajině své, malebné.

V díle Jaroslava Frydrycha se tento tvrdý život na Valašsku zrcadlí, společně s krásou kopců i urputnou povahou zdejších lidí. Frydrychova umělecká tvorba se dá rozdělit především na portrétní a krajinnou, pracoval převážně uhlem, pastelem i olejem. Které nejvíce vyhovovaly jeho stylu, který přechází přes realismus, vede ke zkratce s velmi nezaměnitelnou barevností (převážně hnědavých a zelených tónů), která umocňuje pocit tajemnosti a hloubky.

Jaroslav Frydrych byl nejen dobrým portrétistou a krajinářem, ale i výborným muzikantem, cimbalistou rožnovského souboru Radhošť. Zemřel náhle a nečekaně v Rožnově a pochován je na Valašském Slavíně. Ovšem jeho díla se stále vystavují samostatně, nebo se účastní na společných výstavách ve všech koutech regionu a jsou tichou vzpomínkou a prožitkem Jaroslava Frydrycha.

Autor: Michaela Juříková