Ve vlastnoručně postaveném srubu, v naprostém odloučení od okolního světa, dvě stě kilometrů od nejbližšího lidského obydlí žil se svou ženou a synkem téměř rok.

„Pobyt byl plný neobvyklých zážitků, jak extrémně dramatických, tak neskutečně krásných,“ prozradil sympatický dobrodruh. Zlínské veřejnosti se cestovatel představí v úterý v 19 hodin v aule zlínské univerzity.

Jste původním povoláním stavař. Kdy jste nazul toulavé boty? Co vás k tomu přimělo?
Můj tatínek byl kantor a již za první republiky vedl skauty. Brával mě s sebou na tábory. Vzpomínám si na nezapomenutelné zážitky z Tater nebo Vranovské přehrady. Asi někde tam mi táta vštípil lásku k přírodě, k horám.

Vzpomínáte si na první velkou cestu?
V roce 1968 jsme utekli s manželkou a dvěma brašnami s nejnutnějším vybavením do Německa. V bavorském Pasově jsme zakotvili na pět let. Pracoval jsem tam jako kreslič a stavbyvedoucí a nakonec si založil vlastní malou firmu. Sotva se nám začalo trochu dařit, žena těžce onemocněla a zemřela. Poté mě jeden z kamarádů nadchl svými zážitky z Aljašky. V létě jsem zavřel na tři měsíce kancelář a vydal se tam.

Po návratu jsem ještě asi půl roku pracoval jako stavitel, ale brzy se dostavilo známé pálení bot. Všechno jsem rozprodal a vyrazil do Kanady, po řekách Severozápadních teritorií až k Severnímu ledovému oceánu, kde jsme s lodí dokonce zamrzli. Následovala expedice na Aljašce, poté pobyt na Havaji, odkud jsem plul celým Pacifikem s lidmi, kteří plachtili kolem světa. Za rok v Tichomoří jsem se stal zkušeným kormidelníkem.

Měl jste přehled o tom, co se děje v doma v Česku?
O pádu berlínské zdi a sametové revoluci jsem se dověděl z krátkovlnného rádia. Žil jsem v tu dobu v Kanadě v horách Mackenzie u mého jezera. Konečně jsem se mohl vrátit do vlasti, navštívit svých pět sourozenců.

Má pro vaši cestovatelskou vášeň rodina pochopení?
Moji ženu Lenku jsem poznal v Orlických horách, kde učila lyžování. Navrhl jsem jí, aby se připojila k expedici napříč Ruskem, kterou jsem s jedním přítelem plánoval. Byla pro. O rok později jsem jí u oltáře musel slíbit, že ji budu brát na všechny cesty s sebou. Od té doby cestujeme s jejím synem z prvního manželství Jakubem a naší dcerou Veronikou ve čtyřech.

Na co se mohou návštěvníci diashow ve Zlíně těšit?
Například na vyprávění o cestě hydroplánem, o tom, jak jsme hospodařili, chodili na ryby a na lov sněžných slípek, udili maso. Jak blesk zapálil les v blízkosti našeho srubu. Jak si rosomáci brousili zuby na naše slepice, kozu a prase. O věrném psu jménem Nanook, bez kterého bychom se v divočině neobešli. O tom, jak jsme pomohli malému zraněnému losíkovi a spoustu dalších věcí.