Druhý den ráno už šel na tradiční pozápasový trénink, po něm si plnil pracovní povinnosti. „Někdy to tak v životě je, musím se s tím poprat. Práci se snažím dohnat v odpoledních časech, což mi umožnil pan Kotrla (Dušan Kotrla, majitel Kapka resortu – pozn. red.). Vyšel mi vstříc,“ děkuje na dálku 32letý borec, který by tyto chvíle rozhodně neměnil. „Zaměstnání mě baví, a jelikož je region malý, tak u nás pracuje spousta lidí. Mám od nich obrovskou podporu,“ pochvaluje si vsetínský odchovanec.

Proti Zlínu jste vyrovnal na 1:1. Přišlo mi, že v daný okamžik nevíte, jak máte slavit…
Na oslavy jsem nikdy nebyl, nikdy jsem si je nechystal. Vím, že někteří kluci si je připravují dopředu. Byla to prostě prvotní euforie z gólu, spontánní radost. Prý jsem u toho vypadal jako Michael Jackson. (se smíchem) Podařilo se mi to před vyprodaným zimákem, dost jsem si to užíval. Vážně super pocit. Kaňkou je, že jsme utkání nakonec nezvládli. Troufám si říct, že jsme byli jednoznačně lepším týmem.

Na začátku první třetiny jste mohl otevřít skóre. To už byste asi chtěl moc, že?
Asi ano. (úsměv) Hned při prvním střídání jsme u nás vybojovali puk, lehce jsem se zhoupl a ujeli jsme dva na jednoho. Samotného mě to překvapilo. Mohlo to skončit gólem. Škoda. Bohužel jsem při tomto specifickém regionálním finále nezachoval chladnou hlavu. Je i má chyba, jak utkání dopadlo. Takových šancí tam zas tolik nebylo.

Hodně příležitostí pochytal brankář Beranů Huf. Přiváděl vás k šílenství?
To si úplně nemyslím. Utkání mu prostě sedlo, dobře mu vyšlo. Víme, co a jak udělat, abychom dávali góly. Všichni vnímali, že jsme se tlačili za vyrovnáním.

Bolístkou stále zůstávají přesilovky. V sobotním prodloužení jste přitom ukázali, že to někdy může být jednoduché…
Kluci přesilovky trénují, ví, jak na ně. Přímo v zápase ale kolikrát není jednoduché někoho takto najít na lepší zakončení. Teď navíc ani nebyl super led – venku už je teplo, navíc pršelo. Lidi chodili ven a zpátky, vypařovalo se to. Přihrávka vám pak snadno vyskočí.

Jak jste se osobně popral s teplotami okolo 21 stupňů?
Každé střídání jsem se snažil co nejvíce zkrátit. Abych se nedostal do stavu, kdy bych to do konce zápasu nebyl schopný rozdýchat. Tato brutální návštěva je pak při tomto teple specifická i v tom, že člověk za zápas vypotí nějaké to kilo.

Zpátky přímo k vám. Za Vsetín jste letos odehrál třetí zápas, předtím jste však za něj naposledy nastoupil v sezoně 2018/2019. Napadlo vás, že si za své rodné město ještě zahrajete?
Určitě ne, tuto kapitolu jsem v sobě ukončil už čtyři zpátky. Ukončit ale můžete, co chcete, a život to stejně změní. (úsměv) Hodně si to užívám. Bylo to už jak při zápase v Přerově, tak doma s Třebíčí. Když jsem se dozvěděl, že znovu nastoupím na Lapači, tak jsem se hodně těšil, je to pro mě srdeční záležitost. Zdejší fanoušci vytváří jedinečnou atmosféru.

Tomáš Vávra je vsetínským odchovancem. Do Valašského Meziříčí odešel v sezoně 2018/2019.
Vávra o Dopitovi i dvojroli: Když to nebude dělat dobrotu, jednu funkci položím

Nesvazoval vás nedělní vyprodaný Lapač?
Nervózní jsem byl, to neodbouráte. Pryč jsou už ale doby, kdy mě to jako mladšího svazovalo. Ve 20 letech bych z toho byl vyklepaný. Naopak se to teď snažím užít. Je to vážně krása, zvláště přímo ve finále.

Za Vsetín nastupujete v rámci střídavých startů z Valašského Meziříčí. Jak se přihodilo vaše účinkování v play-off?
Dozvěděl jsem se to ve druhém zápase play-off Valašského Mezíříčí. Trenéři Vsetína se přijeli podívat na domácí utkání se Znojmem. Po druhé třetině jsme se bavili s panem Weintrittem (Jiří Weintritt, hlavní trenér Vsetína – pozn. red.), že pokud nám série skončí už ve Znojmě, tak by chtěl, abych šel trénovat se Vsetínem.

V rozhovoru pro ČT jste zmínil příběh Bez frází. Píšete si svůj vlastní?
V tu chvíli jsem to jen tak řekl. Připadá mi to ale vtipný. Po konci na Vsetíně jsem šel hrát druhou ligu do Valmezu. Vstával jsem ve tři hodiny ráno, někdy jsem pracoval do dvou i do pěti. Večer jsem pak jel na trénink. Byl to pořád takový kolotoč. Nenapadlo mě, že bych něco takového mohl zažít.

Zlínští hokejisté uspěli ve druhém finále Chance ligy.
OBRAZEM: Mág Huf očaroval Vsetín. Berani vyrovnali stav finále

Chtěl byste se po těchto zážitcích znovu vrátit do profi hokeje?
Nad tím v této chvíli vůbec nepřemýšlím, takto dopředu se nedívám. Co přijde, nebo nepřijde, ukáže až čas.

Ve středu vás čeká třetí finále série, poprvé se hraje ve Zlíně. Co od zápasu čekáte?
Absolutně nemám ponětí. Ve Zlíně jsem nikdy nehrál, nevím, co se tam bude dít. (se smíchem) Pochopitelně tam bude hodně lidí. Věřím, že si vyzobneme hned první zápas.

Budete znovu na ledě?
Netuším, jak to bude vypadat dále. Připravuji se s týmem, a přijmu takovou roli, abych pomohl celému týmu.