„V té době mě určitě nenapadlo, že by mě někdy mohl trénovat. Stalo se,“ usmívá se Tomáš Vávra, s 35 kanadskými body (16+19) třetí nejproduktivnější hráč hokejistů Vsetína, suverénního vítěze základní části druhé ligy skupiny Východ.

Šestadvacetiletý rodák ze Vsetína si moc dobře vybavuje vsetínskou dynastii, kdy Dopita a spol. sbírali mistrovské tituly v extralize asi jako premiant třídy jedničky do žákovské knížky. „Od mala mě taťka vedl ke sportu a hlavně k hokeji, takže jsme se snažili chodit na každý domácí zápas chlapů. Ale jako malý klučina jsem to nějak moc neprožíval, ale už jsem vnímal vsetínský válec,“ vzpomíná Vávra na druhou polovinu devadesátých let.
Už z oslovení „pan Dopita“ jde cítit, jakou k němu má Vávra úctu a respekt. „Poznávám ho, je to obrovská zkušenost. Všechny tréninky a jednání s ním jsou na vysoké úrovni. Nemůžeme si na nic stěžovat. Máme skvělé podmínky a zázemí,“ pochvaluje si Vávra, fanoušek fotbalového Dortmundu a Marca Reuse.

Ostatně ani druhý trenér Luboš Jenáček není žádný „no name“. I on poznal chuť šampaňského z mistrovských oslav v roce 1995 a nyní patří k trenérským stálicím. „Pan Jenáček mě už vedl dřív, s ním se už znám delší dobu, je to obrovský srdcař a pro vsetínský hokej odvedl spoustu skvělé práce,“ líčí Vávra, který se navíc ve druhé lize staví jako soupeř trenérům, jako jsou Roman Čechmánek ve Valašském Meziříčí nebo Tomáš Sršeň v Porubě. „Je ale moc nevnímám. Jsou to prostě soupeři,“ tvrdí obdivovatel Rogera Federera a Patrice Bergerona, který si už vyzkoušel i první ligu v dresu Ústí nad Labem.

Na sever Čech odešel v sedmnácti ze vsetínské juniorky v roce 2009. Pod hradem Střekovem strávil šest let, během kterých odehrál 118 zápasů, vstřelil 22 gólů a přidal deset asistencí. „Za tu zkušenost jsem rád. Určitě bych neměnil. Dalo to docela velkou průpravu do života, musel jsem se naučit žít samostatně a o všechno se sám postarat,“ vypráví Vávra, který si v dresu Slovanu zahrál s Janem Alinčem, Zdeňkem Orctem či Jaroslavem Roubíkem.

V roce 2015 se rozhodl pro návrat na Valašsko. „Už mě to táhlo někam blíž k rodině a přítelkyni. Rozhodl jsem se pomoci Vsetínu zase zpět minimálně do první ligy. První rok to nevyšlo ve finále s Frýdkem-Místkem. Letos je cíl jasně daný. První liga mě určitě láká a také se s tím i počítá,“ usmívá se Vávra.

Nepřeřekl se, čtete správně.

Na Lapači by všechno ostatní kromě postupu do první ligy bylo zklamáním. Hokejisté Vsetína jsou však prý zvyklí. „Tlak na Vsetíně byl a je pořád. Letos je ten tlak ještě malinko větší, protože před sezonou byl jasně stanovený cíl, a to postup do vyšší ligy. Tady to ani bez tlaku jinak nejde, jelikož chodí na nás spoustu fanoušků, kterým chceme dělat pořád radost, aby jich chodilo co nejvíc. Na Vsetíně je nepopsatelná atmosféra, myslím si, že určitě jedna z nejlepších v republice. A nebojím se, že při play-off to bude jinak,“ má jasno absolvent obchodu a služeb, jenž nosí číslo 19, které proslavil v české extralize zlínský Petr Leška nebo v NHL Steve Yzerman či Joe Sakic. „V mém případě to byl náhodný výběr a od té doby je to šťastné číslo,“ odmítá Vávra spojitost s legendami.