Během úvodní poloviny července však zkušený útočník rozhodně nezahálel. „Od kondičního trenéra Tomáše Frola jsme obdrželi plán. Někdo už má zaběhlé, jak se ideálně udržovat, záleží na každém z nás. Někdo například ještě něco potřebuje doladit,“ říká Jonák.

Jak jste se během pauzy udržoval osobně? Někteří rádi chodí na kolo…
Nejsem úplným fanouškem kola. Člověk se chodí proběhnout, každý den něco dělá. Plus do toho jsme měli tůru s kamarády, se kterými takto vyrážíme už 15 let. Začínali jsme v Čechách, letos jsme byli v Polsku, předtím dva roky na Ukrajině.

Dnes jste po téměř třech týdnech znovu naskočili na led. Ten jste už využívali během června…
Bylo to dobré zpestření. Je lepší být na ledě, než běhat kopečky a podobně, vnímal jsem to pozitivně. Dvakrát týdně to takhle bylo ideálně. Dnes to ale takovou roli nehrálo, 18 dní je dlouhá doba. Budu se do toho dostávat znovu.

První přípravné utkání vám začíná za tři týdny. Budou to ještě úmorné dny, nebo to nejhorší máte za sebou?
Tři týdny do prvního přípravného zápasu budou ještě náročné. Jsem však rád, že budeme hrát až po této době, někdy jsme přáteláky hráli hned po prvním týdnu na ledě, což osobně nemám úplně rád. Člověk si není jistý v kramflecích, má pomalu strach, aby hlavou nezakopl do mantinel. (s úsměvem)

Patříte ke zkušenějším hráčům. Uzpůsobujete si přípravu radši už dle sebe?
Vždy záleží na trenérech a domluvě s nimi. V Budějovicích jsem měl individuální přípravu, teď na Vsetíně s týmem. Každá varianta má něco pro a proti. Když trénujete sami, tak víte, co potřebujete, co vám nedělá dobře. Když je člověk v partě, zažívá srandu v kabině, v trénincích se více může nahecovat. Nejde však úplně říct, co mi více vyhovuje. V konečném výsledku na tom tolik nezáleží.

Znovu se potkáváte s vašim bývalým parťákem z útoku Lubošem Robem, naopak Tonda Pechanec už s vámi v týmu není. Nebude tím rozbouráno silné pouto?
Nyní to jde říct jen těžko. Také s Tondou by se nám však mohlo stát, že by nám to tolik neklapalo, člověk nikdy neví. Věřím, že nám to sedne. Vždy se ale nějaké pouto roztrhne, nikdo nehraje spolu na věky.

Ve Vsetíně jste přibližně dva a půl měsíce. Jak proběhla aklimatizace?
Na zdejší prostředí jsem byl zvyklý, šok to pro mě nebyl. Zaběhl jsem tak, jako když jsem odcházel, rok uběhl rychle. Je to skoro jako včera.

Změnilo se od té doby pro vás něco radikálně?
Co se týče kabiny, tak možná máme větší televizi než bývala. (se smíchem) Jinak je vše při starém, možná se odehrály nějaké změny v chodbách na Lapači.

Měl jste v této době čas se vrátit někam do míst, která jste navštěvoval, nebo moc nebyl čas?
Jak nyní bylo volno, tak jsem ho trávil s partnerkou v Plzni. Místa v okolí Vsetína jsem zatím za dva měsíce přípravy tolik neprošel. Počkám, až přítelkyně přijede za mnou a budeme poznávat krásy Valašska. Na Vsetíně se nám moc líbí, příroda je tady nádherná.