„Vzhledem k tomu, co se v Bělorusku děje, je pro mě odebrání pořadatelství MS Bělorusku logickým vyústěním současné situace,“ potvrdil bývalý úspěšný zlínský hokejista Jaroslav Kristek, který během své bohaté kariéry právě v Bělorusku odehrál hned čtyři sezony.
„Na druhou stranu, kdyby tam šampionát proběhl, byl by špičkový. Hokej je tam sportem číslo jedna, je fenomén a do toho nejlepšího valí peníze vrchem spodem, nic není problém. Covid, necovid. Těžké odhadovat, jak by dodržovali hygienické požadavky, dlouho byla tato nemoc v jejich zemi docela tabu,“ má dobré informace 40letý forvard, jenž největších úspěchů dosáhl s HK Něman Grodno, kde vybojoval dva tituly. Poté si ještě v dresu Minsku si zkusil i KHL.
Rozhodnutí IIHF jej ale mírně překvapilo, když ještě nedávno v televizi viděl, jak se prezident Lukašenko objímá s René Faselem.
„Byli jako bratři. Popravdě ale vedení mezinárodní hokejové federace udělalo to nejlepší rozhodnutí. V tuto chvíli tam není bezpečno,“ cítí a má informace od většiny svých známých, které si tam za čtyři roky vytvořil.
„Jsem zvědavý, kdo za čtyři měsíce připraví v této nelehké době bezproblémový šampionát. Asi bych to dal komukoliv z vyspělých zemí, kdo se na to nyní cítí a splní podmínky. Moc vybírat se asi nyní nedá,“ cítí Kristek.
Už během jeho kariéry v letech 2012 - 2016 v Bělorusku cítil, jak velký vliv měl prezident Alexandr Lukašenko.
„Už za mě vše podstatné ve sportu řídil prezident Lukašenko, přes něj šly všechny významné lukrativní smlouvy v hokeji i fotbale. Zlom ale nastal poté, co se Bělorusové po vyřazení se Slovinskem nedostali na olympiádu, poté utáhl kohoutky,“ popisuje.
Že jej v Bělorusku čeká zajímavá etapa jeho končící hráčské kariéry, přitom vůbec netušil. „Popravdě jsem tam odcházel s velkými obavami, zpětně na toto etapu moc rád vzpomínám. Podmínky tam byly skvělé,“ přiznává s odstupem Kristek, jenž si tam našel mnoho známých i kamarádů.
„Ty největší jsem získal ve svých bývalých spoluhráčích z lajny – bratrech Sergeji a Sašovi Malyavkových. Zatímco já končil, oni s hokejem začínali, vedl jsem je. Celý národ na mě působil dobrosrdečně. Třebaže žijí v bublině, jsou to dobří lidé. Za mě tam bylo bezpečno, nekradlo se tam, bylo tam čisto,“ vzpomíná.
V době národních nepokojů ale od známých vycítil, že se situace v Bělorusku diametrálně změnila.
„Zatímco za mě se lidé okolo netajili, jak volili Lukašenka, jak je pro ně tím nejlepším, nyní mí známí říkají úplný opak. Volby tam určitě nebyly demokratické, přejí si změnu. Když to tam bublalo, často jsem si s nimi psal,“ přiznává Kristek, stejně jako v nedávných měsících, kdy celosvětově vypukla epidemie koronaviru.
„Dlouho si mysleli, že u nich není, prakticky o něm nic nevěděli, chyběly jim informace. Probíral jsem to s nimi, dával přátelské rady, na co se připravit. Bělorusko, to je pořád jiný svět,“ cítí hokejista ze Zlína, jenž nyní hokej sleduje už jen na dálku.
„Již pracuji v jiné, obchodní branži a jsem spokojen. Samozřejmě, že fandím Zlínu a dobrému hokeji,“ dodal s úsměvem Jaroslav Kristek.