„Bylo to strašné,“ nechápal v rozhovoru pro Deník Kudělka, který si v dosud patnácti zápasech připsal sedm asistencí. Nyní však zlínský odchovanec léčí zlomená žebra z posledního zápasu s Porubou.

Jak jste na tom zdravotně?

Teď si dám od hokeje chvíli pauzu, než se to zahojí. Dva měsíce to budou. Dostal jsem golfákem do žeber. Byl už skoro konec zápasu, borec dostal puk na volej a trefil mě mezi kalhoty a vestu, kde není místo na těle chráněné.

Se Vsetínem jste před začátkem nadstavbové části šestí. Proč zatím nehrajete jako se čeká od jednoho favoritů na postup? Co vám k tomu schází?

Úplně si nemyslím, že nehrajeme, jak bychom měli. Chybí nám body ze začátku sezony. Nemůžu posoudit první čtvrtinu, protože to jsem ve Vsetíně ještě nebyl. Ale horní patra tabulky jsou hodně vyrovnaná. Hrajeme hodně dobře doma, naopak chybí víc bodů z venku. Co jsem měl možnost vidět týmy, nemyslím si, že České Budějovice jsou od nás tolik odskočené. Jsou hratelný tým a klidně se můžeme o postup poprat.

Máte vysvětlení, proč tedy nezvládli zápasy s týmy s první pětkou soutěže?

To je právě jedna z věcí, nad čím přemýšlíme. Ukáže se to nyní v nadstavbě. Konečně budeme hrát proti lepším týmům, nemusíme jezdit do západních Čech hrát s horšími týmy. To jsou zápasy o ničem. Vsetín patří mezi špičku jakou jsou Budějovice, či Přerov, který má také výborný tým. Patří tam i Poruba, která také měla dobrý start, ale pak jim odešel Sváča (Svačina). Týmy ještě mohou před play-off různě posílit. Někdo se zranění, jinde povolají hráče z extraligy. Třeba Frýdek-Místek může posílit ještě spousta hráčů z Třince, půjdou na Budějovice, které se pak mohou ještě hodně divit. Víme o tom, že proti lepším týmům nehrajeme dominantně, jak bychom měli, hlavně venku. Nyní budeme mít příležitost se na to zaměřit.

Chance ligu nyní hrajete vůbec poprvé v životě. Říká se o ni, že je zběsilejší než extraliga. Potvrdíte to?

Je to tak, protože v ní hraje spousta mladších kluků. V extralize je spousta zkušených hráčů, kteří mají větší klid. Ale týmy, co hrají vyloženě dole, kvalitu nemají.

Co vás vlastně přilákalo do Vsetína?

Původní myšlenka byla taková, že jsme chtěli zpět do Innsbrucku, tomu jsme podřídili všechno. Pořád se jednání natahovala, čekali jsme do půlky června, nakonec to nevyšlo. A když v té době nemáte u nás smlouvu, je to horší. V Česku už je všude plno. Chtěli jsme jít ještě ven, dcera Terezka má tři roky, takže z tohoto pohledu je to v pohodě. Trénoval jsem a čekal, jestli se něco naskytne. Mezitím si žena našla ve Zlíně práci, malá chodí do školky. Ozval se mi Tesil (Radim Tesařík – pozn. aut.) a dávalo nám to smysl. Ve Zlíně jsme doma, řešíme nyní bydlení. Vsetín má navíc vysoké ambice, chce postoupit. To mě zajímalo.

Jak se vám jako soupeři na Lapači hrávalo?

Jezdil jsem tam strašně rád, už i v mládeži. Hrávali dobře, tenkrát mládežníky trénoval pan Kopřiva, který mě měl od šestnáctek po osmnáctky v nároďáku. To bylo vyhecované, člověk se chtěl ukázat. Dřív to bylo jiné. Často jsme se potkávali my kluci z nároďáků. Vzájemně jsme se hecovali. V extralize juniorů i dorostu nebylo tolik týmů jak nyní a v mých očích nemají soutěže kvalitu.

Jak se vám v srdci Valašska zatím líbí?

Jsem spokojený, zatím se mi tam líbí, dojíždím každý den. Dal jsem ženě na výběr, jestli chce do Ostravy nebo do Zlína. V dubnu jsme se rozhodli pro druhou variantu. I proto mi možnost hrát ve Vsetíně dávala smysl. Je to blízko, jsem doma. S holkami jsme víceméně spolu jako rodina, což je pro mě důležité.

Jako rodilého Zlíňáka si vás po příchodu do Vsetína spoluhráči, fanoušci, případně vaši kamarádi nedobírali?

Ne, nic takového nebylo. Čekal jsem, jestli něco bude třeba od fanoušků, nebo od spoluhráčů. Ale z kabiny jsem kromě Martina Dudáše, se kterým jsem se potkal ve Vítkovicích, nikoho neznal. Moje žena je původem z Ostravy, takže jsme hodně dlouho fungovali tam. Teď jsme byli dva roky v zahraničí, ve Zlíně jsem dlouho nebyl. Mám tady jen pár kamarádů, ale není ani čas se s nimi vidět. Každý má svou práci. Snad bude víc času nyní přes svátky. Tím, že dojíždím každý den, stejně jako moje žena, jsem vůbec rád, že na sebe máme čas večer. Rodina je pro mě základ. Vím, že dřív to bylo jiné i možná díky finálovým zápasům, to bylo vyhecované. Beru to tak, že na Vsetíně je krásná atmosféra, diváci nás tlačí. Navíc je tam i další Zlíňák Karfa (Karafiát). Toho se ptám na spoustu věcí, už je na Vsetíně třetí rok. Navzájem si pomáháme, třeba se vozíme auty. Pro mě je důležité, že můžu být doma a tohle angažmá mi dává větší smysl, než kdybych šel do extraligy někam na západ Čech. Navíc i do Ostravy to máme kousek k rodině mé ženy.

Jak s vámi tedy otřásla úterní tragédie, kdy v ostravské nemocnici muž postřílel sedm lidí?

Bylo to strašné. Zrovna jsem byl ve Vsetíně v osm v kabině, následně jsem jel domů, o čtvrt na devět jsem sedal do auta a v rádiu jsem slyšel, co se děje. Hned jsem se díval na internet. Žena mě poprosila, jestli bych jí mohl obvolat rodinu, jestli jsou v pohodě. Bavil jsem se s tchánem, který bydlí kousek od nemocnice. Říkal, že od rána to bylo šílené. Byly tam nájezdy policajtů. Během dne jsme s ostatními kamarády komunikovali. Třeba Roman Szturc mi říkal, že zrovna jeho maminka vcházela do nemocnice, když vybíhali lidé. To muselo být hrozné. Bohužel, takových lidí a bláznů bude časem víc.

Vy jste tam měl nějaké známé a obvolával jste je, jestli jsou v pořádku?

Víceméně rodinu od ženy. Měl jsem ale dobré informace. Tím, že jsem posledních osm devět let fungoval v Ostravě, mám víc kamarádů tam. Máme nějakou skupinu na WhatsAppu. Dokonce mi přišlo, že jeden kamarád byl krok dva před Českou televizí. Všechno jsme věděli. Je to strašná událost, ale může se stát kdekoliv.