„Je krásné, že se v týmu držím,“ pochvaluje si 27letý Vávra, jehož trefa na 2:0 nestačila na víc než zisk bodu na ledě Prostějova. Valaši přišli o tři body sedmdesát vteřin před koncem.

Není bod pro vás málo?
Je. Už vzhledem k tomu, že jsme první třetinu vedli 2:0 a nakonec první třetinu prohrávali o gól 2:3. Je to pro nás zklamání. Ale musíme se poučit z chyb. Prohrát venku zápas na pět gólů je škoda.

Co se stalo po vaší trefě, že Prostějov rázem otočil výsledek?
Momenty inkasovaných gólů si teď nevybavím. Jen vím, že jsme u dvou gólů byli málo důrazní na brankovišti. Tam jim to padlo po dorážkách. Proto musíme být víc agresivní kolem naší branky. Kluci si takhle nemohou v klidu dohrát volný puk.

Co se po první třetině dělo v kabině? Zvyšovali trenéři hlas?
To ani ne. Řekli jsme si věci, které musíme zlepšit. Nesmíme dostávat takové laciné branky. Gólman nás podrží a pak z druhé vlny přijede hráč a doráží. Na to se musíme víc zaměřit. Ale nekřičelo se. Měli jsme před sebou dvě třetiny. Chceme hrát svůj hokej. Věřil jsem, že to otočíme v náš prospěch. Byla škoda, že jsme v závěru po protečované střele od modré inkasovali vyrovnávací gól…

Právě, ztratili jste sedmdesát vteřin před koncem vedení a výhru za tři body…
Nevím, co k tomu říct. V tom je hokej krásný. Stačí nenápadná střela od modré, lehká teč, kterou gólman nevidí. A pak zjistíte, že tři body jsou v háji.

Podle výsledků z přípravy jste působili sebevědomě. Nyní mi přišlo, jako byste nevěděli, jak kontrolovat zápas. Souhlasíte?
Nevím. Těžko říct po prvním kole. Je před námi spoustu zápasů. Přijeli jsme určitě k jednomu z lepších soupeřů a dali jsme jim pět gólů. Víme, jakou máme sílu a co chceme hrát. Někdy se stane, že inkasujete z dorážek. V prodloužení rozhodla nenápadná střela, nahození na bránu z rohu. To je škoda. Musíme dát hlavu nahoru, makali jsme v přípravě čtyři měsíce. Tohle nás nesmí zlomit. Vezeme bod, v pondělí máme doma Kadaň, chceme určitě uspět za tři body. Sezona je dlouhá.

Jelo se na krev. Jak vás zápas bolel?
Na začátku sezony mají všichni sílu, každý je skvěle fyzicky připravený. Začátky sezon vždy byly o fyzických soubojích. Každý jede na sto procent. To je poznat i v osobních soubojích. Nikdo neuhne. Každý mančaft se připravuje jinak, ale my si fyzickou práci na ledě chceme udržet až do posledního zápasu sezony.

Jak jste vnímal další řadu změn v kádru během léta?
Vloni to bylo jiné v tom, že spousta kluků přišla v půlce sezony. Až pak si to začalo sedat. Byla obrovská výhoda v tom, že noví kluci s námi byli už od léta, kde jsme partu tmelili v přípravě. Všichni jsme si sedli, i zahraniční kluci i přespolní. Mít sjednocený kolektiv je jedním z nejdůležitějších faktorů. Je potřeba mít pořádek v kabině, umět se i seřvat a povzbudit se. To je základ úspěchu.

Je mezi vámi nějaká jazyková bariéra?
Jen občas. Ale od toho jsou tam zase druzí, kteří anglicky rozumí lépe. Navzájem si pomůžeme. I gólman z Běloruska pochytal česká slovíčka. Jazyk je podobný. Snažíme se všichni. Komunikace je důležitá na ledě i v kabině. Klape to.

Jste jeden z posledních hráčů týmu a odchovanec, co zažili slavný postup ze druhé ligy. Jak vnímáte postupnou profesionalizaci klubu a snahu postoupit do extraligy?
Změny jsou tam vidět obrovské. Člověk, co do kabiny chodí každý den, je vnímá. Jak v zázemí, tak i v trénincích i kvality příchozích hráčů. To nepřehlédnete. Musím to zaklepat, ale jsem rád, že tady u toho můžu být. Pro mě je čest hrát za Vsetín. Jsem odsud, tím víc je to pro mě srdeční záležitost. V tom je krásné, že se v týmu držím.