„Radši bych někde strávil delší dobu. Nejsem moc typ člověka, který má rád změny,“ prohlásí s úsměvem příští pondělí 32letý útočník, který před Vsetínem oblékal dres dalších 11 mančaftů.

„Vše bylo způsobeno tím, že Hradec Králové jako mateřský klub před sezonou vždy mohl mluvit do toho, kde budu hrát – některým klubům se nemusely líbit podmínky či finanční záležitosti. Často se tak stalo, že i když jsem někde byl domluvený, tak to neprošlo. Například v Přerově jsem se cítil výborně. Když si mě Hradec vytáhl, tak mě neposlal zpátky, ale jinam. Všude jsem ale skončil po dobrém,“ zdůrazňuje.

V minulosti jste tak proti Vsetínu nastupoval v Chance lize – jak se vám proti němu hrálo?

Zápasy jsem měl hodně rád, dost mě bavily – ať už divácké kulisy či úroveň hokeje. Utkání vždy vypadaly jako play-off, hrálo se na doraz, tvrdě. Vždy jsem se vybičoval. (s úsměvem) Zápasy zde byly vážně parádní.

V dresu Přerova jste musel pocítit rivalitu mezi oběma kluby…

Bylo to neskutečné! V sezoně vždy chodilo hodně lidí, kvůli tomu člověk hokej hraje. Mrzí mě, že na Lapači nyní budu hrát bez diváků. Ale pořád je to lepší než nic.

Kromě Přerova jste hrál také za Prostějov nebo Vrchlabí. Kde se vám líbilo nejvíce?

Výborné vzpomínky mám na Přerov. Nejde říct, že někde bych se cítil špatně – vždy je to o lidech, zázemí a jak si to sedne. Dařilo se mi také v Hradci, mám zážitky na Spengler Cup. Když se nedaří, člověk si vzpomene na to, co bylo super.

Jaký pro vás byl Spengler Cup?

Tehdy sem si ani neuměl představit, že se tam dostanu. Nakonec to tak vyplynulo. Bylo to parádní, to prostředí na vás dýchne. Budu si to pamatovat do konce života. Není velké množství hráčů, které se tam z republiky dostane.

Velký dojem na mě zanechal Davos, je to parádní klub. Byl tam však také například i Výběr Kanady, který se připravoval na Olympijské hry.

Dostaňme se k současnosti. Napadlo vás, že v letošní sezoně si už už nezahrajete?

Samozřejmě jsem to v hlavě už měl nějak srovnané. Měl jsem však obrovskou chuť hrát, hokej mi chyběl. Dělal jsem maximum, abych byl stoprocentně připravený. Na druhou stranu jsem se musel smířit s tím, že nic rozumného se už neobjeví. Nechtěl jsem to jen tak někde dohrát, ale jít do klubu, kde budou hrát play-off, pokusí se dojít co nejdále. Aby to vše dávalo smysl. Před desíti měsíci se nám se totiž narodil syn. Za každou cenu bych se tedy nikam nehrnul. Naopak jsem vyčkával, co se v této nejisté době stane. Nakonec se ozvalo více klubů. Vsetín mi ale dával smysl – mimo jiné má výborné hokejové jméno.

Čím dalším vás Vsetín uhranul?

Klub na mě v této době působí zabezpečeně, ví, že sezonu dohraje, funguje to tam. Co jsem tak slyšel, spousta klubů má problémy s financemi a neví, zda vůbec zvládnout letošní ročník dohrát. Líbilo se mi také, že má vysoké cíle.

Jak se vlastně udál váš přesun na Valašsko?

Bylo to hodně narychlo. Věděl jsem, že pokud někde budu chtít hrát sezonu dokončit, musím to do konce ledna řešit. V průběhu ročníku jsem průběžně jednal s více kluby, nakonec se však ozval Vsetín, který měl zájem se domluvit. Z klubu zavolali ve čtvrtek večer, že pokud mám zájem, tak ať druhý den ráno přijedu na trénink.

Už v sobotu jste stihl zápas se Slavii Praha, se kterou jste prohráli 1:3. Jak byste ho zhodnotil?

Jelikož jsem nějakou dobu nehrál ostré utkání, tak jsem se snažil soustředit sám na sebe, abych týmu co nejvíce pomohl. Slavia byla opravdu výborná, takhle dobře jsem ji snad hrát neviděl. Bohužel nás dostávala hodně pod tlak. Sice jsme vedli, ale postupem času si vytvářela více šancí, nakonec se dostala do vedení. Nám už poté nezbyly síly a nepodařilo se nám utkání zvrátit.

Soutěžní zápas jste předtím naposledy hrál na konci září. Jak jste na tom byl s fyzickými silami?

Celou dobu jsem měl v plánu někde naskočit. Po fyzické stránce stránce jsem se snažil být připravený, hodně jsem se připravoval. Upřímně jsem se tak cítil slušně.

Co jste během těchto čtyř měsíců dělal, jak jste se konkrétně připravoval?

Připravoval jsem se kondičně na suchu, proběhlo tam samozřejmě i silové cvičení. Jak to bylo umožněno, přibližně se deseti lidmi, tak jsem určitou dobu přímo s Dvorem Králové trénoval. Otevřely se stadiony, vypadalo to, že se zase začne hrát. Poté se zase utáhly šrouby, vše se zastavilo. Od té doby jsem znovu jel individuálně. V posledním měsíci to bylo na otevřeném kluzišti.

Rovněž jsem pro mládež připravoval kondiční cvičení, bylo to kousek od Dvora Králové. Záleželo na tom, co bylo povoleno, tomu jsem se přizpůsoboval.

Poohlížel jste se také po práci mimo hokej?

Varianta to byla, nedávalo mi to však větší smysl. Přivydělával jsem si trénováním. Navíc jsem makal kolem baráku.