„Je to shoda náhod. Vybrali jsme si Turecko ještě předtím, než bylo jasné, že tam budeme trénovat. Teď to tam aspoň omrknu,“ usmíval se před odletem jednatřicetiletý centr, jenž v pondělí zahájil přípravu v novém působišti. Do Zlína přestoupil z Trenčína, kde strávil dva roky.

Na Moravě už dost dlouho působí váš krajan Igor Murín. Žádal jste ho o radu při rozhodování, zda se upíšete Zlínu?

Ne, Iča jsem nekontaktoval. Rád rozhoduji o svých věcech sám. S rodinou jsme zvážili pro a proti a moc dlouho jsme se nerozmýšleli. Zlín znám z minulosti celkem dobře. Párkrát jsem tady byl na hokeji jako fanoušek.

Po účasti na mistrovství světa jste měl jen dva týdny volno. Nevadí vám to?

Vůbec ne. Po týdnu jsem přijel do Zlína a byl jsem ještě unavený, tak jsem se dohodl s trenérem Venerou, že si volno ještě prodloužím. Ale na konci týdne už jsem byl odpočinutý. Táhlo mě to na kolo, takže jsem rád, že už můžu zase trénovat.

Vypadá to, že si snad budete letní dřinu užívat?!

Když jsem byl mladší, tak jsem suchou přípravu nenáviděl. Ale rok od roku je to lepší. Teď už mám kondiční tréninky strašně rád, protože vím, že bez nich to nejde.

Můžete se ještě vrátit ke světovému šampionátu, na němž Slovensko překvapivě bojovalo jen o záchranu mezi elitou? Proč jste tak dopadli?

Neměli jsme tak špatný tým, abychom skončili takhle. Šlo také o shodu okolností. Velmi mě náš neúspěch bolel. Stálo mě to hodně psychických sil. Doma na nás dopadla kritika, ale čekal jsem to horší. Lidi pochopili, že ve slovenském hokeji něco nefunguje, tak nás celkem nechali být.

Máte ještě chuť reprezentovat?

Tak nad tím teď opravu nepřemýšlím. Upsal jsem se Zlínu, čeká mě první zahraniční angažmá. Chci se plně soustředit na práci tady a uvidíme, co bude dál.