Kliknutím zvětšíteOd sezony 2017/2018 jste chyběl v hokejových soutěžích. Co za tím stálo?
Se Vsetínem jsme byli nováčci v první lize. Jelikož postupová sezona byla relativně dlouhá, tak zbylo málo času na odpočinek. V prvoligovém ročníku jsem utrpěl zranění čelisti, v následujícím zápase po návratu jsem si zlomil ruku. Musel jsem trénovat sám, zatímco kluci byli na ledě a já se potuloval ve fitku. Hokej mě v té chvíli už moc nebavil. Po sezoně mi vedení klubu řeklo, že se mnou dále nepočítá, což jsem nečekal. Přáli si, abych šel hrát do Valmezu. V té době jsem nikde jinde působit nechtěl. Tak jsem tehdy skončil.
Bral jste to jako definitivní konec?
Spíše jsem to nechával otevřené. Pamatuji si, jak jsem seděl v kanceláři na Lapači a říkal si, že postavím domek a vrátím se zpět. Máme rodinou firmu a vyrábíme nábytek. Když pokaždé končila sezona, tak jsem jezdil makat do Francie, Německa a Belgie. Už od 19 let jsem se o práci nebál. V té době jsme s bráchou měli stavební povolení na barák, takže jsem hned věděl, co mám dělat.
Co vás přimělo k návratu?
To vím přesně! Byl to kamarád od dětství Rostislav Pěsničák. Od mládí jsme si dávali různé výzvy. Letos v lednu jsme byli u mě doma a přibližně po druhé lahvi vína mi říká: „Po dvou letech bys to mohl oprášit.“ Nebyl jsem k tomu nakloněný. Nakonec někdy ve dvě ráno jsme si podali ruce. A už to bylo. (s úsměvem)
Proč jste při návratu zvolil právě Valašské Meziříčí?
Po závěrečné sezoně na Vsetíně mi volal manažer Valmezu Petr Dvořák, ať nastoupím u nich, což jsem po delším uvažování odmítl. Po dvou letech jsem Dvořkovi zavolal. Řekl, ať se přijdu ukázat. Valmez je po místní dálnici cca dvacet minut cesty. Nebyla jiná volba.
Nepřemýšlel jste o tom, že byste se vrátil do Vsetína?
Samozřejmě, že přemýšlel, ale je to profi soutěž. Mám dobrou práci a hokej je nyní spíše pro mě zábava. Na Vsetín se však vracím každý večer.
Ve Valašském Meziříčí budete mezi patřit opory. Jste na to připraven?
Ano, jsem. S kluky jsem začal trénovat už v létě, abych partu trošku poznal. Je tady super tým. Zatím mám spíše starosti sám se sebou. Po dvou letech to není žádný med. Takticky se mi to však začíná oživovat. Osobně se zatím do velkých slov moc nezapojuji, ale soutěž začíná za měsíc, tak si myslím že je na to ještě čas.
Ve Vsetíně jste v jednom týmu působil s Lukášem Finsterlem. Jak dobře se znáte?
Hodně dobře, ale je nás tam víc. Ještě společně s Tomášem Vávrou jsme na Vsetíně všichni hráli v jedné lajně. Trenéři nás spolu dali i ve Valmezu. Vzadu máme Standu Bachora a Michala Žáka. Když jsem se vrátil k hokeji, tak jsem tam měl víceméně stejné hráče. Kdybychom s Lukášem do světa poslali naše fotoalbum, tak by se hodně lidí pobavilo. (se smíchem)
Jak jde vaše práce skloubit s hokejem ve druhé lize? Musel jste kvůli tomu měnit zaměstnání?
Když jsem se znovu dal na hokej, tak jsem vůbec netušil, jak vše udělám. Mám však oblíbenou knížku, ve které se píše: „Každý nový krok ukáže dalších 1000 možností.“ Práci měnit nemusím, snažím se to udělat tak, aby to šlo co nejlépe skloubit. O všem jsme mluvili s vedením, které moji práci chápe. Dobře ví, že zaměstnání nás živí.
Jak váš příchod ovlivnila skutečnost, že Petr Dvořák po konci uplynulé sezony skončil na pozici manažera?
Trošku jsem nad vším váhal. Když jsem se ale na hokej vydal znovu, tak jsem si řekl, že ve finále to není o Dvořkovi, ale mně samotném.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
