Léta v kanadské juniorce jsou dávno fuč, nyní přišel slovenský útočník jako jedna z ofenzivních zbraní do prvoligového Vsetína.

„Agent mi něco povídal o vizi klubu a vím, že Vsetín patří ke klubům v Chance lize, co mají nejvyšší ambice. To mi rozhodování ulehčilo,“ pochvaloval si 30letý Rehuš, který v 61 zápasech uplynulé sezony za Havířov posbíral 16 gólů a 29 asistencí.

Po vydařené sezoně v Havířově jste měl i střídavé starty do extraligových Vítkovic, kde jste si ale nakonec nezahrál. Měl jste možnost i v Havířově zůstat?

V Havířově jsme měli dobrou sezonu, všichni jsme se semkli, jak měli, jen škoda, že jsme nepřešli první kolo play-off. Možnost zůstat byla. Rozhodoval jsem se, zda jít zpět někam do zahraničí, ale nakonec jsme se s manželkou rozhodli, že zůstaneme co nejblíž k domovu a rodině.

Co vás nejvíc zatím ve Vsetíně, ať už v klubu, nebo ve městě, zaujalo?

Ve Vsetíně jsem měsíc a můžu říct, že v týmu je výborná atmosféra. Město je menší, což mi vyhovuje. A v okolí je fakt krásná příroda. Zatím jsme byli s manželkou a se synem podívat se v zoologické zahradě. Po tréninku jsem rád, že si můžu chvilku odpočinout, navíc až nyní začíná být pěkné počasí. Ještě bude čas podívat se po okolí.

Koho z týmu Vsetína znáte trochu blíž?

Ondřeje Bláhu znám z Havířova, je to správný kluk. Když brankáři trénují individuálně, moc se na zimáku nepotkáme, tak občas zajdeme na oběd pokecat. Ještě z juniorských časů znám i Martina Dudáše, hráli jsme spolu ve Vítkovicích. A za ten měsíc, co jsem tady, jsme se už všichni poznali.

Prošel jste už dost klubů a máte s čím srovnávat. Jak se vám zatím zamlouvá letní příprava? Čím se liší pod vedením trenérů Dopity a Jenáčka?

Každopádně je velmi náročná, ale pro nás hráče tak potřebná. Poslední roky jsem hrával v zahraničí, připravoval jsem se sám nebo s kondičním trenérem doma v Senici. S týmem je to jiné, více se tady hecujeme a poté i parta se dá dohromady. Příprava je velmi pestrá, máme tam zahrnuté všechno: posilovnu, běhy, obratnost, plavání, různé týmové hry a také se tady nezapomíná na různé uvolňovací cviky, mobilitu.

Mimo jiné vám ji zpestřila i lekce jógy pod vedením Kateřiny Čajánkové, manželky legendy zlínského a českého hokeje. Co jste si z toho odnesl? Co vám to dalo?

Je vidět, že paní Čajánková rozumí tomu, co dělá. V této zátěži je důležité, aby se i tělo uvolnilo a ona nám ukazuje různé cviky na mobilitu beder, ramen a učí nás, jaké cviky bychom měli praktikovat, abychom měli větší rozsah pohybu.

Jakou má Vsetín na Slovensku pověst?

Vsetín má velkou historii a každý, kdo aspoň trošku sleduje či sledoval hokej, si pamatuje, jak Vsetín vyhrával tituly. A určitě je známý i svou výbornou atmosférou. Zažil jsem ji, když jsme tady hráli s Havířovem a moc se na ni těším.

Strávil jste mimo jiné juniorská léta v kanadském Peterboroughu. Co vám to dalo a ukázalo?

Byla to velmi dobrá zkušenost, zahrál jsem si s některými hráči, co jsou hvězdami v NHL. Poznal jsem, jak to tam funguje kolem hokeje a v neposlední řadě jsem se naučil angličtinu. Tu jsem poté využil ve svém zahraničním působení.

Později jste hrával i v Dánsku za Herning, ve Francii za Gap a Mulhause. Jak na tahle angažmá i život jako takový v těchto zemích vzpomínáte?

V Dánsku se nám narodil syn, takže i kvůli tomu strašně rád vzpomínám na Herning. Lidé byli velmi vzdělaní a přátelští. Ve Francii se mi podařilo vyhrát s Gapem ligu. Viděl jsem, že i přestože v této zemi není hokej sportem číslo jedna, tak toto město žilo hokejem. Francie je pěkná země, ale co se týká hokeje, je náročnější na cestování. Na zápasy se cestovalo poměrně často víc než deset hodin.