Z nedalekého Zlína totiž pochází jeho maminka. „Celá její strana rodiny byla nadšená,“ popsal zákulisí svého příchodu s úsměvem Jeřábek, který na Lapač zamířil začátkem ledna z Ústí nad Labem.

Vysvětlete tedy, jaké máte vazby na zdejší region?
Jsem sice rodákem z Prahy, ale moje maminka pochází ze Zlína a ve Valašské Bystřici, což je odsud kousek, máme chalupu, tam jezdíme skoro každé prázdniny. Takže ten přesun sem nebyl až tak složitý. Navíc babička s dědou bydlí taky ve Zlíně.

Přesto je to velký rozdíl přijít z Prahy, kde jste strávil celý život, na Valašsko a ještě navíc do poměrně malého města?
Přechod sem nebyl problém. Je tu vše, co člověk potřebuje k životu, stačí se přizpůsobit a pak je to v pořádku.

Nedělali si přátelé legraci, kam to jdete?
Rozhodně si legraci nedělali. I přes to, že je Vsetín malým městem, tak ho každý díky hokeji zná, takže spíš naopak byli rádi, že jsem na Vsetíně. A máma i celá její strana rodiny byly nadšené.

Pověstní jsou zdejší fanoušci. Co na ně říkáte?
Jsou tady skvělí, líbí se mi, jak žijí hokejem a jak každý zápas úžasně podporují. Atmosféra je tady vskutku úžasná.

V pondělí jste prohráli vysoko 0:6 v Třebíči, právě nároční fandové týmu na webu klubu vyčítají vlažnější přístup do zápasu. Kde byl tedy problém?
Někdy takové zápasy a dny bohužel jsou. Třebíč na nás výborně vlítla, měli jsme problém s rozehrávkou, napadali nás ve dvou ve třech hráčích. Celý zápas měli výborný pohyb, který jsme my postrádali. Snažíme se teď soustředit na nadcházející zápas s Litoměřicemi.

Prý vám po příchodu nejvíc pomohl spoluhráč Jiří Karafiát. V čem konkrétně vám pomáhal?
Známe se z reprezentačních výběrů mládeže. Pár kempů jsme spolu absolvovali. Pomohl mi se vším, ukázal mi, jak to v kabině funguje, jak to funguje ve městě, pomohl mi zabydlet se, což pro mě bylo velmi důležité.

Máte za sebou už i zápas proti Ústí nad Labem, odkud jste do Vsetína přišel. Užil jste si ho?
Moc. Už na rozbruslení jsme se na sebe s kluky koukali, zdravili se a smáli se. Jak ale padlo úvodní buly, snažil jsem se hrát, jako kdyby to byl normální soupeř, i když pro mě byl speciální. Po zápase jsme se pak sešli, padly nějaké vtípky, řekli jsme si, co je nového a popřáli si hodně štěstí.

Co se vám vybaví k vašemu dosud jedinému startu v extralize za Spartu v Chomutově, kde jste vloni v posledním kole základní části prohráli 2:4?
Asi nadšení a radost, to především. Pamatuji si, že jsem byl první třetinu nervózní, ale pak jsem se rozehrál a měl i nějaká lepší střídání.

Už dnes vás čeká doma další severočeský tým Litoměřice. Odtud se s někým znáte?
Z Litoměřic nějaké kluky znám. Hlavně ty starší, kteří tam byli loni, a pak i pár z ročníku 1999.