„Musel jsem si na tři dny vypnout telefon,“ přiznal v rozhovoru pro Deník Vítek, který od disciplinární komise původně dostal pětizápasový trest. Jenže Výkonný výbor ČSLH rozhodnutí disciplinárky zrušil a 26letému vsetínskému odchovanci nepodmíněně zastavil činnost až do 31. října.
Zkuste nejprve ze svého pohledu popsat celou situaci…
Byl nahozený puk, za kterým jsem jel. Bek (Sičák) se dostal ze souboje, dohrál jsem ho, a jak byl přikrčený, narazil se hlavou o hranu mantinelu. Byla smůla, že byl přikrčený. Kdyby byl v normální pozici, nemá to takové následky, jaké to mělo.
Souhlasíte, že loket, který vám disciplinární komise vytkla, jste v souboji zvedl?
Víte, já jsem se na video už skoro nedíval. Viděl jsem to jen jednou, ale nijak jsem si záběry nezpomaloval. Nevyhledával jsem to. Sezona tím pro mě skončila.
Co jste poté prožíval?
Samozřejmě mě to mrzelo. Člověk nikdy nechce nikoho zranit. Je jasné, že hokej se hraje tvrdě, nevadí mi to, ale nikdy jsem nechtěl nikoho cíleně zranit. Takový zase já nejsem.
Právě jsem slyšel, že nejste typ zákeřného hráče. Kontaktoval jste Sičáka?
Ano, psal jsem mu hned omluvnou zprávu, že ať si nemyslí, že jsem do souboje šel s úmyslem ho zranit. Jen ho dohrát. Bohužel následky byly takové, jaké byly. A odepsal mi.
Dostaly se k vám reakce a vzkazy, kterými lidé váš zákrok hodnotili na internetu?
Dva nebo tři dny jsem měl úplně vypnutý telefon. Vůbec nic jsem nečetl, ani jsem na nikoho nereagoval. Nevyhledával jsem internet. Telefon jsem neměl u sebe.
Bylo to pro vás nejtěžší období v kariéře?
První dva, tři dny jo. I když jsem neměl telefon u sebe, pořád mi někdo něco říkal. Stačilo projít po městě, někdo se pořád vyptával. Bylo to těžší.
Nejdříve jste od disciplinárky vyfasoval trest na pět zápasů. Dodatečný flastr na osm měsíců jste čekal?
Je hodně vysoký. Byly i jiné podobné zákroky, které se odehrály dokonce v extralize, a hráči vyfasovali stopku na pět šest zápasů. Myslím, že první verze byla ještě přijatelná.
Budete čekat ve Vsetíně na konec trestu, nebo vyrazíte do zahraničí, kde zastavení činnosti nemá platnost?
To se teď řeší. Měl bych snad zůstat na Vsetíně, ale trest je až moc vysoký. Je to hodně dlouhá doba, nezasáhnu skoro do poloviny sezony. Bude těžké jen trénovat a nezapojovat se do zápasů.
Konec kariéry jste nezvažoval?
Ne, to ještě ne. To bych musel dostat ještě delší trest.
Zahraničí by vás tedy nelákalo?
Hokej jsem teď vůbec neřešil a řešit zatím nebudu. Spíš teď odpočívám a hokej jde mimo mě. Užívám si volno.
Hodně se mediálně řešil i zákrok havířovského Sikory na legendárního Jaromíra Jágra. Asi se umíte vžít do jeho pozice, co?
To bylo vyšponované ještě o to víc, že to bylo na Jágra. Tenhle fakt mu hodně pomohl. Disciplinárka už potřebovala něco takového, aby někomu mohli dát trest. Jágr pak všude říkal, jak se tady hraje nečistě. Po jeho vyjádření se čekalo na něco podobného. To je ale můj názor.
Prohráli jste čtvrtfinále s Karlovými Vary 0:4 na zápasy. Bylo série tak jednoznačná?
Pro nás bylo play-off už celá sezona. Celou dobu jsme něco honili, abychom se do osmičky dostali. Doháněli jsme body, které jsme zbytečně poztráceli. Poslední čtvrtina pro nás byla náročná na fyzičku. Pořád jsme museli hrát naplno, nemohli jsme si odfrknout. Vždyť až v posledním zápase se rozhodlo, že půjdeme do vyřazovacích bojů.
Takže zřejmě i psychicky jste se vyčerpali a postupem do čtvrtfinále jste splnili cíl. Něco navíc by byl jen příjemný bonus?
Síly jsme měli. I když to bylo unavující. Některý ze zápasů jsme s nimi měli vyhrát. Určitě byli hratelní. Ale měli víc štěstí.
Pro vás osobně to byla vůbec první sezona ve druhé nejvyšší soutěži. Jak jste si pobyt mezi profesionály užíval?
Je to úplně něco jiného než ve druhé lize. Po všech stránkách je hokej rychlejší. Špatně se obě soutěže srovnávají. Jsou tam velké rozdíly. Ve druhé lize člověk musel chodit ještě do práce. V první lize se celý den připravujete na zápas. Také v počtu diváků, na Lapači jsme měli plno, také jinde chodila spousta lidí. Pak se hraje na krev.
Na atmosféru z Lapače jste zvyklí už z druhé ligy…
Začalo chodit ještě víc, než ve druhé lize. Ve Vsetíně jsem strávil celou kariéru, na lidi jsem zvyklý.
Je pro vás postup do první ligy největším úspěchem v kariéře?
Ano, určitě. Třeba se ještě podaří postup do extraligy. Zatím je to můj největší úspěch. Nijak zvlášť však nostalgií netrpím, nevzpomínám, ale člověk si to pamatuje. Byl to obrovský zážitek, největší v kariéře. Každý týden si to nepřipomínám, ale když se občas někdo zeptá, rád si ty chvíle připomenu. Pro ně hokej hrajeme a dřeme.
Jak jste zvládl přechod z hokejového amatéra na profesionála? Změnil se vám život?
Už vloni ve druhé lize jsme měli nastavené profesionální podmínky. Trénovali jsme ráno, už jsem si na tohle od loňska zvykl. Nemusel jsem na šest vstávat do práce. Ale mohl jsem jít z postele až v sedm, na osm jít na zimák. Odtrénujete si a kolem oběda máte padla. Zase ale při zápasech venku nejste dva dny doma. V play-off ve Varech jsme byli na cestách dokonce tři dny. Jako všechno to má své pro a proti. Ale dělám, co mě baví.
Takže pro vás nebylo těžké rozhodování pustit zaměstnání a vrhnout se na hokej?
To ne. Bylo to jednoduché rozhodování. Pracoval jsem ve firmě u známého Josefa Zbranka. Bylo to na pile, kde se vyráběly pražce, podlahy a podobně. Byla to namáhavá práce. Už proto, že když jsem šel na šest do práce, přišel jsem ve tři a na šest už jsem šel na trénink. Ještě tři roky zpátky to tak bylo.
Jste vsetínský rodák, odchovanec a srdcař. Jak jste prožíval vsetínskou dynastii završenou šesti mistrovskými tituly?
Byl jsem mladý, tolik jsem si toho nepamatoval. Ale jako malý jsem se chodil dívat na tréninky. Ale z titulů vzpomínky nemám, to mi bylo devět let, když se vyhrál poslední titul.
Teď vás trénuje vůbec jedna z největších osobností vsetínského hokeje Jiří Dopita. Prý je dost přísný, souhlasíte?
Je dobře, že do Vsetína přišel. Je to přísný trenér, nikomu nic neodpustí.