„Za toto angažmá jsem byl hodně rád, na daných pět roků vzpomínám pouze v dobré. Měli jsme skvělou partu, kluci mě vzali mezi sebe. Líbilo se mi všechno kolem,“ nemůže si vynachválit působení, které ukončil v sezoně 2012/2013 účastí ve finále extraligy.

Ve Zlíně jste působil mezi lety 2008 až 2013. Co pro vás byl nejsilnější zážitek?
Určitě to byla má poslední sezona v klubu, kdy se hrálo finále. Bohužel nám to uteklo ve druhém prodloužení. (Zlín tehdy v sedmém zápase proti Plzni prohrál v 97. minutě – pozn. red.) Spíše to byly týmové záležitosti než individuální.

Hned sezonu po vašem odchodu Zlín slavil extraligový titul. Trápila vás tato shoda okolností?
Samozřejmě bych byl rád, kdybych s ním vyhrál extraligu. Rozhodl jsem se však pro Třinec, se kterým nás v semifinále vyřadil právě Zlín. Klukům jsem však tento úspěch přál. Prostě to tak bylo, bral jsem to fakt.

Vám se poté stejná věc přihodila v Třinci. V sezoně 2017/2018 jste rovněž ve finále skončili druzí, Oceláři o rok později slavili trofej…
Pár lidí si ze mě utahovalo, že odkud jsem odešel, tam se udělal titul. (se smíchem) Bohužel to takhle dopadlo.

Jeden titul jste přesto získal, na začátku profesionální kariéry v Pardubicích…
Alespoň jednou to klaplo. Chtěl jsem si to ještě jednou zopakovat, pohár zvednout nad hlavu. Ve finále jsem neuspěl celkem čtyřikrát. Nejvíce mě to asi tehdy mrzelo se Zlínem ve zmíněném prodloužení sedmého zápasu.

Jak v současnosti sledujete Zlín? Jste s někým v kontaktu?
Týmy, ve kterých jsem hrál, tak na ty koukám – ať už to byl Zlín nebo Třinec. Ze Zlína si nejvíce zavolám s Jirkou Ondráčkem.

Vracíte se ještě do Zlína?
Mám odtud ženu, sem tam se do města podíváme. Když už do Zlína jedeme, s kluky se sejdu.

Před týdnem a půl jste v dresu Vrchlabí vypadl ve čtvrtfinále Chance ligy se Vsetínem. Byly tyto zápasy pro vás něčím speciální, když se jednalo o konkurenční Zlín?
Proti Vsetínu jsem v té době nenastupoval, takže jsem to tak ani moc nebral.

Se Vsetínem jste prohráli 2:4 na zápasy. Jaká to byla série? Co rozhodovalo?
Série byla vyrovnaná. Škoda dvou zápasů, které jsme nakonec neudělali. Bohužel to dopadlo takhle. Kdybychom měli pomyslné štěstí, dalo by se to udělat. Hodně rozhodovaly fauly. Vsetín měl o trochu zkušenější tým. Na druhou stranu jsme disponovali dobrou partou, nadšením.

Samotné zápasy i některé mediální výstřelky sérii umocnily. Z vaší kabiny dokonce padlo, že ve Vsetíně jsou uplakánci…
K play-off to patří, je to normální. Když můžete hrát až sedm zápasů s jedním soupeřem, vytvoří se dvojice, které se pošťuchují. Samozřejmě se ale na to díváme z našeho pohledu, byli jsme vtaženi do hry. Pokud to tak kluci viděli, tak jim to asi tak přišlo. Každý se snaží využít všeho, aby vyhrál. Je to vyhrocené. 

Definitivně poslední zápas přišel předminulou neděli. Prohráli jste až po druhém prodloužení v 91. minutě. Jaké to pro vás bylo po fyzické stránce?
Nikdo už nechtěl udělat chybu. Čas nabíhal, nebyl prostor se soustředit na únavu. Na nás to asi padlo více, v prodloužení si vypracovali více šancí. Musíme si přiznat, že nás tlačili.
Kromě zmíněného prodloužení jsme však fyzicky byli o trochu připravenější, Vsetín měl odehráno o pár zápasů navíc. Když soupeře tlačíte, nabije to každého. Více si věřili, my se bránili. Čekali jsme, jestli utečeme a dáme gól.

Jak dlouho jste se z posledního utkání vzpamatovával? Odehrál jste téměř 33 minut, měl jste druhý největší ice-time ze všech…
Po zápase jsem měl pivo, trochu se to natáhlo. (se smíchem) Jak dlouho jsem se však z toho dostával fyzicky, tak to už ani nevím. Spíše mě mrzelo, že jsme prohráli. Nic s tím však už neuděláte. Musíme se soustředit na další sezonu.

Na nováčka to ale byla výborná sezona. V základní části jste dokonce chvíli byli první…
Vzhledem k tomu, že v prognózách jsme byli někde vztahu, tak z tohoto pohledu to určitě byla skvělá sezona. Když jsme se však už dostali takhle daleko, tak vypadnutí mrzí. O postupu do extraligy jsme se sice nebavili, do každého zápasu jsme však šli s tím, že chceme vyhrát. Ve čtvrtfinále jsme vypadnout nechtěli.

Pokud se dostanu ještě na samotný začátek vaší kariéry, tak rok jste nastupoval v juniorce v Kanadě. Co vám to dalo a proč jste tam nezůstal déle?
Když jsem do Kanady odcházel, tak to bylo v době, kdy jsem byl po zranění. Pak se mi úplně nedařilo, moc jsem ani nehrál. Dotáhl jsem sezonu a šel jsem to zkusit domů. Vytěžil jsem z toho spíše angličtinu. (s úsměvem)

Vyjma Kanady jste zahraniční angažmá nevyzkoušel. Z jakého důvodu?
Když jsem ve Zlíně končil, tak se objevila určitá nabídka z Ruska. Byl jsem však už dohodnutý s Třincem, takže to nakonec padlo. Zájem však trval pouze chviličku. Když jsem klub odmítl poprvé, poté už nic nepřišlo.

Muselo však pro vás být zajímavé finančně…
Bylo tak tak. V té době se nám však akorát čerstvě narodila dcera.

Jak se dále bude ubírat vaše kariéra?
Bavil jsem se s Vrchlabím, nejdřív jsem se však chtěl dát trochu do kupy. Dal jsem si čas na rozmyšlenou, momentálně nejsem rozhodnutý. Uvidíme během čtrnácti dní.