Dnes 50letý Pavelec se naoko tvářil, že snad ani v neděli hrát nebude. Tehdejší řízný obránce, který byl u postupu do extraligy v roce 1994 i následně u prvních dvou titulů, se však hned ochotně rozvyprávěl o starých dobrých a hlavně zlatých časech vsetínského hokeje.

Proč myslíte, že byste měl být jen přítomen, však budete hrát v týmu Vsetína, ne?

No spíše bych to opravdu nazval, že budu přítomen. (Směje se.) Snad to dopadne všechno nějak v pohodě. Když si představím, že tam budu mít za úkol jako obránce nějak zastavit třeba Petra Čajánka, který ještě stále aktivně hraje, tak si absolutně nedovedu představit, jak to jako mám udělat. (Opět se směje.)

Ale jinak se asi na takovouto speciální akci hodně těšíte, že?

Samozřejmě. Těším se strašně moc. Hodně zajímavé by to mohlo být pro fanoušky. Doufám, že se jim to bude líbit, zafandí si, určitě i zazpívají. Doufám, že to bude pro všechny pěkné a zajímavé sportovní odpoledne. Pro hráče i fanoušky obou táborů.

S kolika spoluhráči z té doby, případně i zlínskými protihráči se vlastně nějak pravidelně vídáte?

Hodně často jsem v kontaktu třeba s Rosťou Vlachem a některými dalšími kluky, co jsou i teď ve Vsetíně. S některými se vídáme třeba při nějakých hokejových událostech a jsou i takoví, které jsem neviděl hodně dlouho. Ale těším se moc na všechny. S mnohými z nich jsme začínali ve Vsetíně ještě před titulovou dobou a vybojovali jsme také postup do extraligy. Bude to pěkné vzpomínání, určitě si budeme mít o čem pokecat a také se pobavit dobrým hokejem.

Podle posledních informací by měli hrát snad až na pár výjimek skoro všichni z obou týmů z té doby. Máte podobné informace?

Ano, mám. Měli by údajně být téměř všichni hráči z obou týmů. To je skvělá věc. Hlavně doufám, že my někteří, kteří jsme už padesátiletí dědci, to nějak zdárně zvládneme. Podobně jako loni v létě, kdy jsme měli exhibici postupového týmu ze sezony 93–94 proti současnému druholigovému VHK Vsetín, kterou jsem si také zahrál a bylo to příjemné.

Utkání je oslavou hokeje a návratem o dvacet let. Co se vám vybaví, když se řekne finále Vsetín–Zlín v roce 1995?

Úplně jako první si pamatuji gól z obrovského ofsajdu, který jsme inkasovali. A hned jako druhý moment z tehdejšího finále se mi vybaví kaluž za brankou Zlína a následný Rosťův vítězný a titulový gól. To jsem si snad ještě ani nestihl pořádně sednout na střídačku a už to bylo hotové. To byl parádní moment.

Zažil jste jako hráč postup Vsetína do extraligy i první dva z celkových šesti titulů. Dá se vůbec určit, čeho si ceníte nejvíce?

Dá se to velmi těžce. Postup Vsetína z první ligy do extraligy v roce 1994 byl velkým překvapením. Byli tam tehdy v podstatě z většiny odložení starší hráči, kteří si postup vybojovali. Jenže pak bylo asi ještě větší překvapení, že Vsetín jako nováček získal hned v první sezoně titul. Jsem strašně rád, že jsem u toho mohl být.