Šimon Jenáček se narodil ve Zlíně. Student 3. ročníku vsetínské Kostky školy s hokejem začínal ve čtyřech letech. Poctivý bek, který se v dubnu ucházel o zahraniční angažmá ve Finsku, ovšem skromně přiznává.

,,Zatím mám za sebou krátkou kariéru. Moc jsem toho ještě nedokázal. Tu pořádnou mám teprve před sebou,“ věří Šimon Jenáček.

Ten však v nové sezóně už za Vsetín hrát nebude. V letní pauze využil lákavé nabídky a přestoupil do Třince.   

Jak hodnotíte poslední sezonu Vsetína v juniorské extralize?

Přestože jsme vypadli ve čtvrtfinále play off po pětizápasové bitvě s favorizovanou Plzní, tak byla povedená. Zisk osmého místa byl pro nás velkým úspěchem. V konečném účtování elitní české soutěže jsme byli nejlepším neakademickým týmem v republice.

Které zápasy se Vám nejvíc povedly?

Byl to souboj v osmifinálové skupině proti Kometě Brno. Utkání jsme na začátku března vyhráli 4:3 a já jsem v něm vstřelil v prodloužení vítězný gól. Po tomto duelu jsme si navíc zajistili klid do dalšího průběhu sezony. Hodně si cením také listopadového skalpu Třince 4:1 na ledě Severomoravanů. Zápas jsme museli vyhrát, abychom se dostali do lepší skupiny o play off. Tenkrát jsem měl poraněné stehno, ale v tomto střetnutí jsem se rozhodl nastoupit a dokonce jsem si v patrii s pozdějším mistrem republiky připsal dvě asistence.

Na které utkání nejraději zapomenete?

 Byla to spíš série proher na přelomu listopadu a prosince. Toto období mě psychicky unavovalo a hokej mi nepřinášel radost.

Jaký máte nejhezčí hokejový zážitek v kariéře?

Byl to zápas v extralize staršího dorostu v sezoně 2016 – 2017 v Kolíně. Tenkrát jsme potřebovali v předposledním kole soutěže přímý souboj o udržení v soutěži vyhrát. To se nám také podařilo. Na euforii po tomto utkání nikdy nezapomenu.

Který máte naopak nejhorší zážitek v kariéře?

Je to letošní rozhodující pátý duel ve čtvrtfinále play off v Plzni. Na Západočechy jsme si věřili. Partii s domácím týmem jsme ale prohráli 0:2. Zklamání bylo obrovské.

S kým se Vám na ledě nejlépe spolupracovalo?

V mladším dorostu jsem byl postaršený do staršího dorostu. V této kategorii se mě ujal kamarád Tomáš Ondračka. A od té doby jsme vytvořili společnou obrannou dvojici. Tomáš je pro mě druhý starší brácha, od kterého jsem se toho hodně naučil na ledě i mimo led.

Co Vám hokej přináší?

Je to moje hlavní náplň života. Dále pak radost ze hry a spoustu kamarádů.

Kdo Vás okolo hokeje nejvíc podporuje?

Mám neskutečnou podporu celé mojí rodiny. Otec Luboš dvojnásobný mistr republiky ve slavné éře Vsetína se mi snaží poradit a zařídí všechno, když něco potřebuji. Babička Hana s dědou Josefem jezdí na každé utkání. Nepamatuju si, kdy naposledy chyběli. Mě i bráchu Jakuba sleduje také strýc Martin Jenáček. S bráchou si fandíme navzájem. Věříme si a hodně si pomáháme. Fanouškem je samozřejmě i máma Eva. Ta ale na zápasy nechodí, protože se bojí, že se něco stane.  

Jak často trénujete a jak se udržujete v kondici?

Kromě neděle trénuji každý den. Mám ale rád všechny sporty. Jakmile po sezoně odložím brusle s hokejkou, tak hrávám tenis. Pořád ale čekám, kdy mě už konečně poprvé porazí spoluhráč Daniel Klímek. Dále také hraji fotbal za SK Jaroslavice.

 Při čem si nejvíc odpočinete?

 Doma s rodinou u televize. Dále pak u FIFY hry na Xboxu a v poslední době jsem si oblíbil páru a saunu.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo?

Jakýkoliv kus masa a k tomu bramborové krokety. Chutnají mi také palačinky. A to zapiju kofolou, nebo fantou.

Jaká je Vaše vysněná dovolená?

Vyrazit s kamarády někam k moři. Láká mě Španělsko.

Jak jste po sezoně relaxoval?

Na odpočinek nebyl moc času. Ve Vsetíně se řešilo, co bude s extraligovým juniorským mužstvem dál. Na další roky kariéry se však musím připravovat pořád. A už začátkem května jsem začal s letní přípravou. Navíc jsem řešil přestup do Třince.

Jaké máte představy o hokejové sezoně 2019-2020?

Začnu ji v juniorce Třince. Mám ale naději, že bych mohl hrát i v Chance lize za třineckou farmu ve Frýdku-Místku. Svými výkony bych se chtěl do frýdecko-místeckého mužstva propracovat. Momentálně ale dávám všechnu energii do juniorky Třince. A uvidím, jestli na sebe upozorním.