I oni jsou prckové. Jako on. „Je to podobné. Líbí se mi tím že jsou malí jako já, a i tím, co dokážou na ledě i na trávníku,“ culil se při svém vyprávění pro Deník Jakub Čuřík, hokejový útočník Vsetína, který pomáhá vytáhnout Vsetín ve finále proti Porubě do první ligy.

Oficiální údaj na webových stránkách Vsetína uvádí, že Čuřík měří 175 centimetrů a váží 77 kilogramů. Ještě vloni v prvoligovém Prostějově měl prý o dva centimetry a čtyři kila méně.

Čtěte také: Do nitra hráze přehrady Bystřičky se přišlo podívat přes tisíc lidí 

„Nejsem typ, který by boural dvoumetrové hráče. Ale snažím se to nahrazovat hbitostí a pohybem. To už mi říkal odmala děda, který trénoval. Proto se snažím létat, aby mě byl plný led,“ vysvětluje svůj herní styl založený na bruslení Čuřík, který v play-off vstřelil dva góly a přidal devět asistencí.

Je jako vosa, která vás otravuje u sladkého dortíku na zahrádce cukrárny. Dokud nebodne, nepřestane. Ani Čuřík soupeře nenechá vydechnout.

„Snažím se soupeři znepříjemnit život, ale pár let zpátky jsem na ledě dokázal i provokovat. Ale zklidnil jsem se, už tolik ani nedebatuju s rozhodčími,“ srovnává se Čuřík.

Pravda, ukecaný je dost i mimo led. Do zápasového transu a ráže se prý už snaží dostat herně. „Kolikrát mi to bylo vyčítáno, že se nechám zbytečně odvádět od hry a zbytečně se rozčiluju.

Čtěte také: Hattrick dokonán. Valašskou rallye opět ovládl Kopecký. I s náhradním vozem 

A rozhodčí stejně verdikt nezmění. Sudí to sice nemají jednoduché, ale své rozhodnutí nezmění. Ale občas něco prohodím,“ usmál se Čuřík, kterému nevoní prý defenzivní práce.

Ale už i mimo zdi Lapače se říká, že pedant Jiří Dopita dokáže vymáčknout z každého víc.

„Vždycky je co zlepšovat. Když jsem byl tři roky v Třebíči, tam to byl defenzivní mančaft. Neřekl bych, že umím bránit, co je mi vytýkáno ale snažím se a plním, co po mně trenéři chtějí. Ale když se pak člověk dívá na video, chyby se vždy najdou,“ ví Čuřík, který vystudoval oděvní průmyslovku v Prostějově.

A klidně mohl místo kreativních akcí na ledě tvořit módní trendy jako návrhář.

„To nevím, asi bych víc tíhl ke golfu. Nabízeli mi totiž i práci golfového trenéra. Ale tím, že mám vystudovanou oděvní školu, asi bych něco ušít dokázal. Za poslední roky jsem toho moc neušil i tím, že máme malou dceru. Času je fakt málo. Celkem mi to chybí. Mít více času, určitě bych něco spíchnul,“ tvrdí Čuřík, jinak obdivovatel golfisty Rory McIlroye.

Po skončení hokejové kariéry se do oděvního průmyslu vracet nechce.

„Profesionální švadlena ze mě nebude. Nevidím to moc růžově. Mám jiné zájmy. Variant je víc. V současnosti dělám obchodního manažera pro jeden projekt, který spolupracuje se sportovními kluby. Tím, že mám trenérské zkoušky na golf, klidně bych mohl být trenérem golfu. Nebránil bych se ani trénovat hokej. Ale to je daleko. Věřím, že ještě nějaký pátek budu hrát hokej. Poté se uvidí, co bude dál,“ nechává si rodák z Opatovic na Vyškovsku otevřených více variant.

Klidně by mohl být i záchranářem. Koncem prosince 2009 totiž při fotbálku před zápasem se spoluhráči z Olomouce Jakubem Bartoněm, Tomášem Zbořilem a Daliborem Sedlářem zachránil život obránci Třebíče Lukáši Slámovi, jemuž vytahovali zapadlý jazyk a bezvládné tělo dostali do stabilizované polohy. Všechno přitom prý nejdřív vypadalo jako epileptický záchvat.

„Mám v živé paměti celý okamžik. Během rozcvičky Lukáš zkolaboval. Seběhlo se mu více věcí dohromady. Byl nemocný, bral antibiotika a do toho náročný zápasový program. Selhalo mu srdce, takže jsme ho se spoluhráči oživovali. Zaplať pánbůh vše dopadlo dobře. S Lukášem jsme se sešli i v jednom mančaftu a seděli vedle sebe,“ vypráví Čuřík.

Čas od času si kritický okamžik a boj o holý život vybaví.

„V Třebíči to bylo hodně v živé paměti. Když jsem tam působil, občas se k tomu někdo vrátil. Jednou za čas, když se vidíme s kluky z naší olomoucké party, co jsme spolu hrávali a jsme stále v úzkém kontaktu, to probereme. Ale rozhodně to není téma, které bychom řešili každý měsíc,“ tvrdí Čuřík.

Už tenkrát v rozhovorech ale tvrdil, že za hrdiny se nepovažují.

„Je hezké, že jsme Lukášovi dokázali pomoct a lékaři nám potvrdili, že jsme mu zachránili život, jelikož jsme udělali vše, jak jsme měli. Ale věřím, že by to udělal kdokoliv jiný, kdyby se dostal do stejné životní situace. Určitě by se snažil člověku pomoct. Pro někoho jsme možná hrdinové, ale na druhou stranu je to normální běžná věc a každý by se zachoval stejně jako my,“ tvrdí Čuřík, který se v mládežnických kategoriích potkával s Martinem Zaťovičem nebo Jakubem Voráčkem.

Nyní forvarda týmu NHL Philadelphie Flyers Jakuba Voráčka potkával v juniorce.

„Pamatuji si, že jsme dokonce Kladno s ním v sestavě vyřadili. Ale on byl ještě mladý prvoročák v juniorce, já byl nejstarší. Ale stejně patřil k nejlepším. Jsou to hezké vzpomínky,“ směje se Čuřík, jenž si zahrál v Olomouci i proti Jágr Teamu.

Na mistrovství světa v in-line hokeji v Pardubicích v roce 2011 se v jednom týmu sešel s Karlem Rachůnkem a Alešem Hemským.

„To jsou vzpomínky, na které nezapomenete. Že jsem se vůbec s takovými extra hráči dostal do jednoho týmu,“ nechápe ani po letec

Byl to perfektní chlap. Bohužel je velká škoda, že už není mezi námi. Každému, kdo ho znal, chybí,“ vzpomíná Čuřík na spoluhráče, který se stal v roce 2011 obětí letecké tragédie v Jaroslavli.

Karla Rachůnka znal už jako soupeře v dresu Devils Zlín.

„To jsem byl mladý, in-line hokej hraji asi patnáct let. Odehráli jsme proti sobě plno zápasů,“ vybavuje si Čuřík, který se o pádu letadla dozvěděl po jednom z tréninků.

„Dozvěděli jsme se to těsně po něm v kabině. Je to hrozné. Už se stalo a člověk to nevrátí. Všichni víme, jak to v Rusku chodí. Byla to shoda nešťastných náhod. Už to nevrátíme. Musíme s tím žít a člověk se s tím musí vyrovnat,“ ví Čuřík, který měl blízko i k extraligovému startu.

Ale nakonec dres brněnské Komety neoblékl.

„To jsem byl v Třebíči, tajně jsem doufal. Bohužel jsem se zranil, nevyšlo to. Jestli pánbůh dá, jednou bych chtěl vyskočit na extraligový zápas. Bude záležet na mně, jestli se mi to podaří, nebo ne,“ ví Čuřík, který se nyní soustředí na závěr sezony se Vsetínem.

Do finálové série proti Porubě Vsetín vykročil pravou nohou, když ve čtvrtek vyprovodil soka z Lapače výhrou 5:1 a Čuříkova formace byla u prvních dvou branek.

„Napadalo nám to tam. Je ale jedno, kdo góly dává. Celou sezonu hrajeme ve stejném složení. Šance si vytváříme, jen nám to tam kolikrát nepadá, jak bychom chtěli. Je hezké, že první dva góly vyšly na nás. Ale důležité je, abychom uspěli jako Vsetín. Když budeme plnit, co máme a podpoříme to produktivitou v útoku, zvládneme to a do kvalifikace postoupíme,“ zapakoval známou povinnost Čuřík, který do valašské metropole přišel z prvoligového Prostějova a v základní části si ve 36 zápasech připsal 34 kanadských bodů za 11 gólů a 23 asistencí.

Už dnes od 17 hodin Vsetín rozehraje v městské části Ostravy druhý duel. „Chceme urvat druhý bod. Začínáme ale od nuly,“ ví Čuřík.

„Když jsem viděl narvaný zimák, věřím, že přijede minimálně tolik lidí jako do Hodonína a fanoušci nám vytvoří domácí kulisu,“ tuší vsetínský „prcek“.
Bacha, dotěrná vosa zase vzlétá…