„A rád bych skončil kariéru s tím, že bychom do Vsetína vrátili extraligu. Chci to dotáhnout co nejdál,“ má jasno 38letý Kucharcyk, jenž si extraligu zahrál kromě Vsetína také v Třinci, v Olomouci a mihl se také ve Zlíně.

Když sledujete vývoj a růst klubu, musíte mít radost, kam se Vsetín za poslední dva roky posunul, co?
(pousměje se) Mám velkou radost, že se první liga dva roky zpátky vybojovala. Už se neplácáme v soutěži o ničem, kde jsou na tom některé týmy ekonomicky špatně. Není tam ani návštěvnost, lidi to přestalo bavit. Za sebe jsem rád, ale především za lidi a za fanoušky, že je Vsetín nějaký čas v soutěži, která dává smysl.

Ale jste ze Vsetína, srdcař a klub vám zde roste před očima, ne?
Mám radost, že si ještě na konci své kariéry, která už se asi chýlí ke konci, zahraji ještě první ligu. Má to postupný vývoj a snad někdy se sem opět vrátí extraliga. Tenhle rok jsme byli otloukánci, přesto jsme play-off udělali. Prošli jsme si tím a tento rok chceme víc. Chceme mít základní část klidnější a vyřazovací boje nenahánět v posledních kolech.

Je extraliga vaším snem?
Nevím, jestli se splní, ale už mám jiné sny. Přál bych si, abychom zvládli semifinále a zahráli si baráž. Každý by si to tady přál. Ale nechci se o tom moc bavit, jsem pověrčivý. Každý z nás bude dělat maximum, abychom hráli co nejdéle a poslední zápas sezony vyhráli.

Je klub nastavený na extraligové parametry?
Co se týká zázemí, chodu klubu a profesionality, extraligové to je. Jsou pak věci, které musíte splnit v počtu diváků na sezení a podobně. Na rok na dva by se však udělila výjimka stejně jako v Litvínově nebo Olomouci či v Mladé Boleslavi snad už čtvrtý nebo pátý rok. Důležitá je i ekonomika, muselo by dojít k dalšímu navýšení v rozpočtu. To je ale otázka na Ráďu Tesaříka a Dana Tobolu. Kdyby se to podařilo, soutěž by se nepustila. Určitě by se udělalo maximum, aby se extraliga hrála tady.

Na papíře vypadá tým velmi slušně. Cítíte to i vy už v přípravě?
Krásně nám to dávají pocítit trenéři. Jsme sedření jak koně. Ale je dobře, že dostáváme zabrat. Bez tvrdé práce to nejde. Určitě cítím, že kádr je o trochu lepší. Může si to sednout a trvat to pět šest zápasů a také nějaký čas se nám nemusí dařit. To ale nechceme dopustit a musíme začít dobře.

Přišli i zahraniční hráči z Finska či Kanaďan a Bělorus. Jak zapadli v kabině?
Tady není problém. Ať už přijdou Češi, nebo zahraniční kluci, vždy zapadnou dobře. Jádro tady máme zdravé, nejsme špatní chlapi. Teď je na nich, jestli to týmu nějak vrátí.

Učí se česky, nebo si v komunikaci pomáháte angličtinou?
Třeba finština snad nejde naučit. Možná kdybych z Finska měl manželku, za deset let bychom si třeba ráno trochu pokecali. I pro ně je ale čeština těžká. Všechno řešíme v angličtině a hokejové výrazy zná i laik. V tomto potíž není. Ještě je naučíme vtípky. Pokud vím, všichni tři jsou bez přítelkyň. Nebylo by na škodu, kdyby se jich ujaly nějaké dočasné chůvy. (smích)

Valašský lék slivovici jste jim už dali okoštovat?
To ještě neproběhlo. A není na to čas a už asi ani nebude. Ale pití jim chutná, pivo máme nejlepší na světě. Jedno až dvě jsou na večeři povolené. To není nic špatného a i oni sami řekli, že pivo máme dobré. Stravování je stejné.

Mluvil jste o konci kariéry. Jste vnitřně smířený, že se blíží konec?
Nejsem typ, co by kariéru natahoval na špagát jak někteří. Člověk musí přijmout, že stárne a nastává jeho čas odejít. Je dobré odejít ve správnou chvíli. Také potřebuji víc času na regeneraci. Už nad tím přemýšlím, ale nejsem z toho špatný. Beru to jako další krok v životě.

Čemu se budete po skončení kariéry věnovat?
Už to vím nějaký čas. Teď je jen otázka, kdy to nastane. Podnikání to není, týká se to sportu. I s hokejem to bude mít nějakou návaznost. U sportu zůstanu. Není zatím co prozrazovat, kamarádi to vědí, ale nechci to ventilovat.