„Zasáhlo mě to hodně. Deset dní v takovém stavu je vážně dlouhá doba,“ přiznává 29letý útočník.

„Pořádně jsme se nemohli udržovat. Karanténa však nepostihla jen nás. Na celou situaci především doplácí větší kluby, jejichž důležitou část rozpočtu tvoří fanoušci. U nás se o tak extrémní čísla nejedná,“ uvědomuje si autor dvou letošních branek a stejného počtu asistencí ve čtyřech zápasech II. ligy.

Předpokládám, že u hokeje máte civilní zaměstnání. Jak to ohrozilo váš osobní život?

Jelikož bydlím sám, tak v tom problém nebyl. Jinak pracuji v řeznictví. Krátce po zápase se Znojmem jsem věděl o jednom z našich hráčů, že má příznaky na koronavirus. Se zaměstnavatelem jsme se dohodli na mém setrvání doma.

Měl jste osobně pozitivní test na koronavirus?

Ano. Na určitou dobu jsem pocítil ztrátu čichu, jinak další příznaky jako teplota a podobně u mě neproběhly.

Jelikož jste to pocítil zblízka. Jaký máte názor na současná omezení?

Nechtěl bych se pouštět do delší analýzy, panují na to různé názory. Je to tak, jak je, nikdo s tím nic neudělá. Na jednu stranu jsou lidé doma, na té druhé tady je určité ohrožení na životech. Přál bych si však, aby to všichni lidé respektovali. Pokud to tak nebude, vše se bude pouze oddalovat.

Jak jste vůbec trávil čas v karanténě?

Vykonával jsem domácí práce, které se potřebovaly dokončit. Zároveň jsem hodně četl knížky a snažil se spojit s kamarády nebo bývalými spoluhráči. Dny utíkaly v rámci možností rychle. Občas jsem polehával, sledoval Netflix, vařil. V podstatě to byla taková domácí dovolená. (se smíchem)
Dny pochopitelně byly hodně podobné, zas tolik vymýšlet se nedalo. Když je člověk v 70 metrech čtverečních, tak už kolikrát chodí ode zdi ke zdi. (s úsměvem)

Jaké domácí resty jste stihl?

Dotáhl jsem nějaké poličky, navedl silikon do koupelny. Prostě kraviny, na které není tolik čas. (se smíchem)

Jak se vám dařilo udržovat v kondici?

Byla ta domácí cvičení. Od váhy s vlastním tělem přes kliky až po zpevnění těla.

Osobně máte trenérskou licenci B. Chtěl byste v budoucnu být trenérem?

Určitě ano. Už během působení na Vsetíně jsem pomáhal, tehdy jsem měl C. Je škoda, že jsem pak už nemohl pokračovat, bylo mi to líto.
Děti žijí ten svůj život. Člověk přijde na jiné myšlenky, může s nimi vypnout a strávit skvělý čas, dokáže se na ně napojit. Jsou to však více jak tři roky, kdy jsem s nimi takhle pracoval. Poté jsme postoupili do první ligy, měli jsme profesionální smlouvy. Už se nedalo skloubit.

Z jakého důvodu jste tehdy opustil prvoligový Vsetín?

Závěrečnou sezonu jsem podstoupil operaci kolena. Tři měsíce jsem s tím marodil. Na přelomu roku jsem se vrátil do týmu. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se dal dohromady. Následně jsme se dohodli, že další sezonu tam už pokračovat nebudu. Vše ale proběhlo v dobrém.

Nemrzí vás s odstupem času tento krok?

Zpětně vím, že bych určité záležitosti udělal jinak. Svého rozhodnutí ovšem nelituji, mám skvělé zaměstnání, příští rok mi bude 30 let. Nikam se už nehrnu. Občas si na jisté chvíle pochopitelně vzpomenu. S některými kluky na Vsetíně jsem však stále v kontaktu.

Pokud se dostaneme k vaší sezoně ve Valašském Meziříčí. Jak její úvod hodnotíte?

Vzhledem k tomu, že nás opustilo více jak 10 hráčů, kteří patřili do prvních dvou formací, tak začátek nebyl špatný. V prvních čtyřech kolech jsme vyhořeli jen ve Žďaru nad Sázavou, dostali jsme blbé branky. Úvodní zápas jsme otočili, třetí proti Novému Jičínu paradoxně předvedli náš nejlepší výkon, nebyli jsme však schopni dávat branky. Se Znojmem to bylo jednoznačné.

Bylo pro vás utkání ve Znojmě zážitkem? Mimo jiné atmosférou…

Pro mě osobně až tak ne, zápasy s takovými týmy jsem už zažil. Věděl jsem, co můžeme čekat. Těšilo mě, že se můžeme utkat s takovými hráči. V týmu máme hodně mladých kluků, kteří můžou vidět rozdíl. Jak v přístupu, tak trénování.

Jak se vám hraje s dvojicí Lukáš Finsterle, René Kajaba?

Už na Vsetíně jsme spolu působili tři roky, postoupili jsme spolu do první ligy. Nyní hrajeme v jedné formaci, což se už nějakým způsobem avizovalo dopředu, že to tady budeme společně táhnout. Věřím, že si vše sedne. Vzhledem k tomu, že s Lukášem jsme se neviděli dva roky a René stejnou dobu nehrál hokej, tak do budoucna může být jen lepší.

V čem je vaše společná síla?

Lukáš je výborný do zakončení, má skvělou střelu, umí si najít prostor na ledě a číst hru. Já se spíše snažím puky rozdávat a hledat spoluhráče. Renda je poctivý dříč, nevypustí jediný souboj, vybojuje hodně puků.

Před začátkem sezony jste se stal kapitánem mužstva. Očekával jste to?

Přiznám se, že trochu ano. Bohužel jsem tady jeden z nejzkušenějších hráčů. (s úsměvem) Máme hodně mladý tým.