„Potěšilo mě to. Říkal jsem jim, že mám štěstí, že se to stalo ve Vsetíně. Od začátku stáli všichni za mnou, věřili mé pravdě. Většina soudných lidí to vzala podobně jako my,“ pochvaluje si v rozhovoru pro Deník podporu nadřízených i veřejnosti Jurík, který navedl své svěřence, aby si nechali vstřelit gól a smazali tím trest před prodloužením, které se dle nových pravidel od nové sezony hraje v extralize juniorů.

Berete devítiměsíční trest zákazu činnosti?

Nic jiného mi nezbývá. Už není kam se odvolat. Klasifikace počinu je jiná, než si myslím já. Na tom ale nezáleží. Podle mě to byl taktický záměr. Nebyl úmysl někoho poškodit. Nevidím rozdíl mezi tím, kdybych jim to řekl v kabině a kluci to pak udělali sami, nebo jsem jim to řekl na střídačce.

Jste ochotný se jít i bránit soudní cestou, jak naznačil jednatel Vsetína Tobola?

To uvidíme. Bude záležet i na klubu. Ještě to projednáváme. Nejsme úplně rozhodnutí, jak to dopadne.

Záměr vašeho jednání v zápase je zřejmý, tedy zkusit získat alespoň bonusový bod. Tušil jste, jaké to může mít následky?

Byli jsme překvapení už z původního rozhodnutí disciplinárky. Na základě dojmů odborné i laické veřejnosti a dalších lidí kolem hokeje jsme věřili tomu, že když ne k úplnému prominutí, tak ke zmírnění trestu může přijít. Tohle jsme nečekali.

Co říkáte na mediální rozruch, který celá kauza vyvolala?

Zaujal mne především exemplární trest na devět měsíců. S tím se svezly další okolnosti celého případu. Přišlo se na to, že v juniorské extralize je spousta věcí nešťastných.

Bylo to spontánní rozhodnutí, nebo jste to měl promyšlené už dřív?

Měl jsem to v hlavě už před sezonou, na přípravných turnajích jsme to rozebírali s kolegy. I oni byli nachystaní, že by se zachovali stejně. Pro mě byl spínač, když jsme od 14. minuty chodili po střídačce a říkali jsme klukům, ať nefaulují. Bohužel faul přišel a když jsem se dotyčného ptal, jak je to možné, odpověděl mi: trenére, nezlobte se, nedělám to naschvál. Věděl jsem, že ten kluk do toho dal srdíčko a nějaký faul udělal. Chtěli jsme se posunout a být ve hře o bod a hrát tři na tři, nikoliv v oslabení tři na čtyři.

Musel jste vysvětlovat klukům, že tohle není férové?

Kluky bych nepodceňoval. My se schováváme za fair-play, ale v tomto daném případě a kategorii si myslím, že se nejedná o žádné fair-play. Za tím si stojím. Kdyby to bylo unfair, v daný moment by k tomu ani nepřistoupili. Asi to v první moment pro ně bylo překvapení, to přiznávám. Ale když se s nimi bavím, vědí, jak to bylo. Ani oni si nejsou vědomi, že by se něčeho dopustili. Vypadá to drasticky, že jsme si nechali dát gól. Ale v životě jsou věci drastické a tohle není případ, že bychom ovlivnili výsledek, někoho poškodili či chtěli nečestně zvítězit.

Nečekal jste, že vám budou vzdorovat, že do toho nepůjdou?

Bylo by to jejich rozhodnutí. Asi to byl pro ně šok, tihle kluci pracují spontánně. Už se stalo a je to tak.

Co vám na to říká okolí a rodina?

Kromě hokejového svazu, který stojí proti nám, tak soudně uvažující lidi jsou na naší straně. Nepotkal jsem se se špatnou odezvou.

Zatím zůstáváte zaměstnancem klubu. Co teď vlastně děláte?

Jsem na pozici konzultanta. Během zápasu stojím pouze v hledišti.