„Hodně se mi takové branky líbí, upřímně je vyhledávám. Mančaftu takto můžu pomoci, v prostoru před brankou prostě musím být. Někde to nějak popotahovat není moje parketa,“ připouští 32letý forvard.
Valaši se v premiérovém zápase na Vysočině třikrát dostali do dvoubrankového náskoku. Jihlava se vždy dotáhla, nikdy ale nedokázala vyrovnat. Výsledkem tak byla výhra hostů 4:3. „Většinu zápasu jsme dokázali kontrolovat, což je pro nás proti takovému týmu hodně cenné. Dobře jsme drželi střední pásmo, je to paráda. S každým zápasem roste naše sebevědomí. Zase se to ukázalo,“ pochvaluje si zkušený borec.
Svěřenci hlavní kouče Romana Stantiena do Jihlavy odjížděli za stavu 1:1 na zápasy. V pondělí večer po dramatu srovnali na Lapači poté vítězné trefě Vlacha. „Každý bod je rozhodující. Je však pravda, že výhra v prodloužení byla extrémně důležitá, za stavu 0:2 by se to už odvracelo hodně těžko,“ uvědomuje si Venrkbec.
Těžké chvíle Vsetín letos vskutku zvládá, ve čtvrtfinále proti Slavii na tom byl ještě hůře – proti Pražanům byl za stavu 1:2 na zápasy pouhý gól od vyřazení. V nelehké situaci ale hosty zachránil Klímek. „Tato série nám pomohla hodně, byli jsme nad propastí.“
Matouš Venkrbec do Vsetína přišel v lednu, klub si od něj především sliboval ve vyřazovacích bojích – a to se potvrzuje, ve třinácti zápasech připsal jedenáct kanadských bodů.
Úvodní finálové zápasy mu však stejně jako jeho parťákům z předních dvou útočných formací brankově nevyšly. „Měl jsem to v hlavě, v prvních utkáních jsme klukům nepomohli. Ve druhém sice naše lajna vstřelila gól na 4:3 (obránce Jiří Říha – pozn. red.), ale dostali jsme gól v power-play. Tím se to vynulovalo. Věděli jsme, že je potřeba zabrat. Neměli jsme z toho ale strach,“ uzavírá 193 centimetrů vysoký borec.