„Bylo to nejlepší, co jsem prožil, krásné období. I když jsem byl několikrát vyhozen, pořád jsem se vracel. Mám tam pořád spoustu kamarádů a známých. Trenérsky je to absolutně angažmá číslo jedna,“ vzpomínal v rozhovoru pro Deník někdejší kouč Neliba, který v září oslavil 65. narozeniny.

Kdy jste byl naposledy na Lapači?
V létě jsem byl na Slovensku, kde jsem se potkal s Tomášem Frolem. Pozval mě k sobě domů, strávil jsem u něj dva dny. Stadion evokuje, když tam vstoupíte, vybavíte si, co se tam odehrávalo. Je to příjemná nostalgie.

Dají se vaše tři tituly srovnat?
Poslední v roce 2001, ten byl nejurputnější. My Kladeňáci jsme byli osočovaní, že jdeme proti Spartě. Češi Spartu milují nebo nenávidí, proti nim to byla velká atmosféra. V roce 1998 jsem v průběhu sezony sám neodešel, vedení mě odvolalo. Byla to zamotaná sezona. Nakonec to ve finále s Třincem kluci urvali.

Jak se vám podařilo z hvězd poskládat jeden tým?
To mužstvo bylo silné, bylo ale opravdu umění ho poskládat. Bylo to o tom z nich vytvořit partu. Možná jsem pro to měl se Zdišou Tabarou cit, vždycky se nám to podařilo.

Jenže jste měl i neshody s hráči, kvůli kterým vás vedení odvolalo, ne?
Měl, bylo to v mé povaze. Chtěl jsem mít pořádek, možná jsem měl být větší politik. Postupně jsem přemýšlel, co jsem měl udělat jinak. Člověk jednal intuitivně, bylo to pro mě ponaučení. Možná tehdy jsem všechno přehodnotil a chování zlepšil. To je pryč, dnes se směju. Když se třeba někde na zimáku potkám s Tomášem Sršněm, se kterým jsem tehdy dost bojoval, dnes už vzpomínáme. Jsme pozitivní.

Vsetín se po deseti letech vrátil do profesionálního hokeje. Sledujete na dálku osud klubu?
Ano, loni jsem je sledoval. Pár kluků tam ještě je, jako Frolo nebo Kucharczyk, to jsou poslední mohykáni naší éry. Je dobře, že je trenérem právě Jirka Dopita a Radim Tesařík manažerem. To jsou srdcaři. Potkávám se teď na Kladně i s Petrem Vampolou, občas spolu mluvíme a vzpomínáme.

Na střídačce jste spolupracoval s nebožtíkem Zdislavem Tabarou. Jak jste se doplňovali?
„Zdišek byl zvláštní, nechtěl řešit problémy. Byl to typ člověka, který od nich dával ruce pryč. Jinak byl fajn. Ke mně se vyloženě hodil. Byl rozvážnější, já jsem trochu víc bouřil. Bylo to vhodné sestavení trenérské dvojice.
Jak jste jako trenér odjinud prožíval valašská derby se Zlínem, na která se u nás stále s nostalgií vzpomíná?
Bylo to dost vyhecované, rivalita byla obrovská. Panovala sportovní atmosféra, až někdy přecházela do menších šarvátek. Ale nikdy se nic vážnějšího nestalo.

Byl jste na začátku úspěšné kariéry valašského klenotu Jiřího Hudlera. Viděl jste na něm talent?
Byl talentovaný, šikovný hráč, který uměl rychle přenést hru, oklamat soupeře, hrál s velkým srdcem. Rád na něj vzpomínám, byl to jeden z bojovníků, co to hecoval. Chtěl vyhrávat. Nevím, co se s ním nyní děje. Mám informace jen z médií. „Prý snad jezdí na nějaká léčení, přál bych mu, aby si hokej zahrál. Bylo by to hezké.

Je prý trochu svéráz. Jak jste s ním vycházel?
Tihle kluci si vynucují prostor, nebylo to s ním lehké. Vycházející hvězdy jsou trošku raubíři, ale u něj jsem respekt měl. Vždycky hokej miloval. Nebylo nutné mu něco zdlouhavě vysvětlovat. Stačilo mu jednou něco říct a uměl to. Technicky byl na absolutní výši. Je to jeden z nejšikovnějších hráčů, které jsem vedl.

Přesto pevné místo v kádru neměl okamžitě, že?
Tehdy v roce 2001 začínal, my jsme měli kádr nabitý, první tři centři byli Dopita, Burger a Lipjanský, proto jsme ho poslali do Havířova, kde dostal víc prostoru. Pak zkušení odešli a nastupovalo mládí. A Jirka vyletěl nahoru, dokonce dlouho vedl kanadské bodování celé soutěže.

Byl jste u toho, když kvůli dluhům přišel v roce 2007 klub o extraligovou licenci, a přestože jste společně s Rostislavem Vlachem trénovali, sezonu jste nakonec nezahájili. Jak jste to prožívali?
Každý se s tím musel srovnat, hokejový život jde dál. Je jasné, že jsme to obrečeli. Faktem je, že tam byly problémy, peníze prostě nebyly. Už konec sezony 2001 se dohrával bez nich. Celkově finance byly velký problém. Bylo to smutné, ale dál musíte hledat klub, kde se uplatnit. Je to černá kaňka vsetínského příběhu, ale neberu to už nějak dramaticky. Vsetín se uzdravil a buduje nové mužstvo, navíc jim dál lidé chodí.

Tehdy byli vaším šestým hráčem. Co s vámi pověstná atmosféra na Lapači dělala?
Lidé byli fantastičtí, až mi běhala husí kůže. Týmu taková podpora udělá strašně moc. Nikdy jsem nebyl svatoušek, uměl jsem oslavit vítězství. Tohle jsem měl na tom rád.

Musíte mít spoustu historek, které vyprávíte i vnoučatům.
Historky jsou, ale já vždycky usnul a nevěděl jsem, co se děje kolem. Už se to stalo. S dotyčnými si je rád vždycky oživím. (směje se)

Z profesionálního hokeje jste odešel v sezoně 2013/2014, nyní se věnujete kladenské mládeži. Už vás návrat neláká?
Je to jiné, ale už jsem za dlouhou dobu prožil hodně. Je to dost stresující práce, už chci být uvolněný, nechci už s nikým zápasit.

Tvrďák Neliba hrál na OH i MSNeliba proslul původně jako hráč. Neohrožený tvrďák to dotáhl až do reprezentace. Hrál třeba na Zimních olympijských hrách v roce 1980 v Lake Placid, na světovém šampionátu 1981 ve Švédsku získal bronz a na Kanadském poháru 1981 pomohl do semifinále. „Olympiáda byl můj největší úspěch,“ přiznal bývalý obránce pro klubové stránky Kladna, se kterým získal pět mistrovských titulů.

Dostal se i do finského celku Lukko Rauma, na začátku 90. let pak jako kouč přišel k nesmírně talentovanému kladenskému týmu s budoucími hvězdami světového hokeje, jakými byli Patera, M. a L. Procházkové, F. a T. Kaberlové či Vokoun, Eliáš nebo Židlický.
S Kladnem pak ve velmi slavné éře postoupil dvakrát do semifinále extraligy, kde jeho tým v roce 1994 ztratil vedení 2:0 s Olomoucí a poté jí podlehl i v pátém duelu. O rok později nestačil na Zlín, tenkrát v poměru 1:3 na zápasy.

Následně odešel do Vsetína, kde získal tři mistrovské tituly. Během sezony 1997/1998 ho po neshodách s hráči vedení Vsetína odvolalo a odešel do finského klubu KaIpa Kuopio. Na Valašsko se ještě vrátil v sezoně 2004/2005. V české extralize trénoval také v Českých Budějovicích. Vedl také týmy Mladé Boleslavi, Mostu, Znojma či maďarského Fehérváru v EBEL. Na Slovensku působil v Nitře, Žilině, trénoval i mládež Slovanu Bratislava. Na sklonku trenérské kariéry vedl i druholigové Řisuty. Nyní trénuje doma na Kladně osmou třídu.