Čas uplynul jako voda. Ze začínajícího studenta vysoké školy by se brzy měl stát magistr. Bakalářský titul už má pár let v kapse. „Měl jsem pocit, že velký hokej, ten v nejvyšších soutěžích, nikdy hrát nebudu. Na školu jsem kladl důraz, celkově jsem ji upřednostňoval. Po zisku bakaláře jsem si vytyčil cíl, že dám i magistra, ať mám vzdělání kompletní,“ přibližuje Teper, který se ve své diplomové práci zabývá problémem vzdělávání sportovců. „V tomto prostředí žiju dennodenně. Na zadní vrátka se kolikrát nemyslí."

Pojďme k hokeji. Jak se po třech letech uskutečnil váš návrat do Vsetína?
Ve Frýdku jsme se po sezoně domluvili na konci spolupráce. Škola už nebyla překážkou, nemusel jsem hrát v její blízkosti. Chtěl jsem nastupovat někde, kde by to dávalo smysl, v Chance lize to byl jedině Vsetín. Čekal jsem, jestli se ozve Radim Tesařík, se kterým jsme byli v kontaktu každoročně. A on mi zatelefonoval. (úsměv)

Na Vsetín jste poprvé přišel v sezoně 2016/2017, v klubu jste působil do ročníku 2019/2020. Jak se od vašeho odchodu proměnilo zázemí?
Zažil jsem novou kabinu, oprava proběhla už tehdy. Jiné změny jsem nezaznamenal. Co se týče mužstva, tak se zvýšila jeho kvalita – přišli výborní hráči se zkušenostmi z extraligy. Klub se posunul, každým rokem to jde vidět, hrála se tu dvě finále po sobě. Doufám, že minimálně navážeme na poslední dvě sezony, že to zase půjde dopředu.

Nové posily vsetínského týmu.
Vsetín oznámil první tři posily. Vrací se Teper, přichází i rodák ze Zlína

Z aktuálního kádru pamatujete jen pět bývalých spoluhráčů…
Tato změna souvisí s kvalitou kádru. Někteří skončili kvůli práci, někteří i nadále kombinují druhou ligu a práci. Klub postupně zvyšoval ambice, což jde vidět i na skladbě týmu.

Proti Vsetínu jste nastupoval v dresu Poruby a Frýdku-Místku. Jak se vám na Lapači hrálo v roli soupeře?
Upřímně to nebylo lehké – vždy jsme přijížděli v roli outsidera, slabšího týmu. Byly to těžké zápasy. Navíc jsme hráli před tolika perfektními lidmi, za výborné atmosféry. Všichni jsme se na tyto zápasy těšili. Sami kluci pak v kabině říkali, že je to pecka! Výsledkově se to ovšem podařilo jen málokdy.

A osobně? Cítil jste nostalgii?
Pokaždé to bylo jiné než v ostatních zápasech, už jen tou atmosférou. Jestli si fanoušci na mě vzpomněli? Vloni skandovali mé jméno, bylo to fajn, měl jsem z toho radost. Nebylo to však tak, že bych to čekal.

Po loňském prosincovém vzájemném zápase na Lapači jste na obličeji nosil košík. Co se vám přihodilo?
Už si ani nevybavuji, že to stalo přímo ve Vsetíně. Danou situaci si moc nepamatuji. Jen vím, že se tam něco stalo o hranu mantinelu, pak křuplo. A měl jsem nadvakrát zlomený nos. Několik posledních březnových zápasů sezony jsem však už hrál bez košíku, zdravotně jsem v pohodě.

Maxim Žukov a Radim Tesařík.
Tesařík o odchodu Bergera, brankářích i Hrňovi: S Erikem jsme v jednání

Vsetín se v loňské sezoně probojoval až do finále Chance ligy, hrál proti zlínským Beranům. Sledoval jste tuto sérii?
Na finále jsem koukal, viděl jsem čtyři utkání. Bylo to hezké, fanoušci na obou stadionech vytvořili výbornou atmosféru.

Jak hodnotíte předchozí tři roky mimo Lapač?
Každá sezona byla něčím zajímavá. V Porubě to bylo fajn, o něco se hrálo. Klub měl ambice se o něco porvat. Došli jsme daleko, v semifinále jsme vypadli s Kladnem. Ve Frýdku se specializují na mladší hráče, měl jsem tam jinou roli, patřil jsem k těm starším. Vždy se nám podařilo podívat alespoň do předkola play-off, obě sezony se tak za neúspěch brát nedají. Pochopitelně ale chcete vyhrávat. Doufám, že se to bude dít ve Vsetíně.

V sezoně 2021/2022 jste naskočil do devíti zápasů za extraligový Třinec, šampiona posledních čtyř ročníků české nejvyšší soutěže…
Byl to šok, velké překvapení, vůbec jsem s tím nepočítal! Do Frýdku jsem odcházel s jasnou rolí, věděl jsem, do čeho jdu. Ze dne na den mi ale zazvonil telefon, nakonec jsem tam strávil dva měsíce. Z průměrného týmu v první lize jsem se dostal do nejlepšího mužstva v extralize – jiné bylo zázemí, hráči, potkal jsem reprezentanty. Připadal jsem si jako Alenka v Říši divů. (se smíchem)

Čekal jste, že byste si mohl zahrát tolik zápasů?
Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Byl jsem hlavně rád za tu šanci. Jen jsem si to užíval. Na předkolo jsem pak šel zpátky do Frýdku.

Máte mistrovskou medaili?
Medaili jsem dostal. Po konci sezony ve Frýdku jsem byl s několika kluky mezi náhradníky v Praze. Na titulu jsem však neměl žádnou zásluhu, neberu to tak, že jsem ho získal. Měl jsem možnost k tomu přičichnout. Za tuto možnost jsem hodně rád!