Někdejší útočník si celkově v Chance lize nevede vůbec špatně – dosud v ní odehrál 195 utkání, ve kterých vstřelil 22 branek a na dalších 81 přihrál. Další body v této soutěži momentálně nepřidá, podle jednatele Valachů Daniela Toboly si Jan Bartko vyzkouší mezinárodní ICEHL.

„Byla to těžká volba. Na Vsetíně se mi líbilo, byl jsem tady spokojený. Klíčové bylo, že jsem chtěl odejít za zkušenou do jiné soutěže,“ přibližuje Bartko.

Šikovného beka nakonec nezlákalo, že by si konečně (pokud to epidemiologická situace dovolí) mohl zahrát před narvaným Lapačem. „Určitě jsem nad tím přemýšlel. Hodně mě mrzelo, že jsem fanoušky na stadionu potkal jen zřídka na začátku sezony a ještě v omezeném počtu. Rozhodl jsem se však pokračovat v kariérním růstu,“ věří Jan Bartko v další posun.

Působení ve Valašsku však bere velmi pozitivně. „Angažmá mi určitě dalo vekou zkušenost – kromě hokejové stránky jsem také hodně mluvil s novináři, trenéry, vedením. Nebyl jsem na to zvyklý, k hokeji to však patří. Hodně mě to naučilo,“ libuje si produktivní obránce.

Valaši po základní části skončili na pátém místě a museli do předkola play-off. „Za sebe jsem rád, že se mi sezona docela povedla, nějaké body jsem nasbíral. Z týmového hlediska jsme doufal, že budeme výše, v první čtyřce, což se nám nepovedlo. Sezona byla zvláštní i tím, že nastala různá opatření, nemohli jsme hrát s fanoušky, kteří nám hodně chyběli. Soutěž se po pauze několikrát rozjížděla. Nebylo to nic jednoduchého. Tento ročník byl atypický,“ poukazuje na všemožné restrikce.

Nejhorší v celé sezoně přitom pro Jana Bartka byly návraty do po zmíněných pauzách. „Jako tým jsme se rozjeli, začali fungovat, vyhrávat. Poté nám to přerušila přestávka, kdy se nehrálo vůbec. Zase jsme začínali od nuly. Celé to bylo zvláštní.“

Po postupu před Ústí nad Labem se Valachům podařilo vyřadit Vrchlabí 4:2 na zápasy. Poslední duel v sérii úspěšnou trefou v 91. minutě ukončil Daniel Klimek. „Byly to velké nervy. Zápas jsme nicméně měli ve vlastních rukách. Šlo vidět, že Vrchlabí odešlo fyzicky. Ačkoliv také mělo šance, tak celé prodloužení bylo skoro v naší režii, většinu času jsme strávili v jejich pásmu,“ zmínil tlak domácích.

„Když jsme po tak dlouhé době dokázali vyhrát, tak to byla neskutečná euforie. Nikdo z nás se už nechtěl vracet zpátky na sedmý zápas do Vrchlabí. Byli jsme rádi, že to takhle dopadlo,“ ulevilo se mu tehdy.

Stopku před finále svěřencům Romana Stantiena nakonec vystavila Dukla Jihlava, která se o extraligu utká s Kladnem. „Vypadá blbě, že jsme prohráli 0:4 na zápasy, série však byla vyrovnaná. Vždy to buď dopadlo o gól nebo na nájezdy. Škoda prvního zápasu, ve kterém jsme vedli 3:1 a nakonec prohráli,“ připomíná s trochou hořkostí třetí třetinu a vedení Vsetína v 51. minutě zápasu. „Těžko říct, jestli se jednalo o klíčový moment semifinále. Těsně před koncem jsme si to nechali utéct, dorovnali na 3:3. V závěru nás na nájezdy porazili,“ smutní i s odstupem času.